Nenávidím ho -> miluju ho?

Chci to vědět!

Spal jsem poměrně dobu, protože jsem se probudil a všude byla naprostá tma. Mohl jsem se už hýbat, takže jsem stále ještě opatrně vstal a došel k hodinám. Bylo půl třetí ráno.

Rozhodl jsem se jít do ložnice. To bych ale nebyl já, kdybych o něco nezakopl a s jekotem neslítl na zem.

Někdy brzo ráno mě probudil nějaký strašný hluk. Unaveně jsem rozlepil oči a začal poslouchat. Něco šramotilo v okolí obýváku. Bože Jyubo, co zase děláš?!

S námahou jsem se vyhrabal z postele, abych se tam podíval a z dálky jsem slyšel Kurův hlas.

"Co to tu vyvádíš, ty pako?"

"Já jsem sebou jen flákl, ale jinak jsem v pořádku, díky za optání." Hodil jsem po Kurovi nenávistný pohled, nesnáším ho.

Zůstal jsem stát mezi dveřmi.

"Můžete laskavě přestat, oba dva?! Jsou tři ráno padejte spát!"

Zamručel jsem nerudně, zabouchl za sebou dveře a znova se vydal do postele.

Zvedl jsem se a šel do ložnice, jenže mi průchod zatarasil Kuro.

"Já si jdu lehnout, tak mě laskavě pusť!"

"Nech Akiho být, potřebuje se zpamatovat a taky konečně pořádně vyspat."

Klidně jsem mu odpověděl a koukl se na něj povýšeneckým pohledem. Tch, prej že ho miluje a ani neví, co momentálně potřebuje.

"Jakože ho svou přítomností budu obtěžovat? Dobře, chápu, pohádali jsme se a hodně jsem mu ublížil, ale jsem unavený a chci jít spát do ložnice, nic mu dělat nebudu, jsem tak unavenej, že bych u toho usnul, takže buď tak laskav a pusť mě." Sykl jsem nazpět.

Já je zabiju, oba dva! Rychle jsem zase vstal z postele, opět došel ke dveřím a otevřel je.

"Co jste na slovech 'padejte spát!' nerozuměli?!"

"A kdo ho tu nakonec vzbudil." Sykl jsem směrem ke Kurovi.

"Já jsem se mu snažil říct, že jdu spát, jenže tady pan vychytralej mě odmítl pustit do ložnice." Podíval jsem se naštvaně na Kura.

"Ani jsem nestihl usnout..." Zavrčel jsem a potom přísně pohlédl na Jyuba.

"Ty dneska budeš spát na gauči, třeba tě to pak naučí se nezabíjet! A to je mé poslední slovo, nechci vás už ani slyšet! Jasný?!"

Znovu jsem za sebou zabouchl dveřmi a odkráčel do postele a pokusil se usnout.

Sklopil jsem pohled a zamumlal tiché 'Ano'.

Propálil jsem Kura pohledem a šel na ten zpropadenej gauč. Tentokrát jsem sebou neflákl, ale byl jsem naštvanej a to fest.

"Nesnáším Kura, teď jsem mohl být v měkké posteli vedle Akiho a ne na gauči." Mrmlal jsem si pro sebe zachumlanej v dece.