Nenávidím ho -> miluju ho?

Jyubo si vyžaduje pozornost

Vytřeštil jsem oči a odtáhl se. Přiložil jsem si prsty na rty, bylo to jiné než od Naga.

"P-prom-miň." Otočil jsem hlavu a rozplakal se, co jsem to udělal? Proč jsem ho políbil? Dobře, to vím, ale dělat jsem to neměl!

Chci cítit jeho rty na těch svých, chci cítit jeho doteky po celém svém těle, chci slyšet jak sténá mé jmého, pod návalem slasti, kterou bych mu dopřával. Jo, jsem sobec a velký snílek.

"J-Já si-si ne-nemohl pomoct."

"V-V pohodě, zvykl jsem si."

Věnoval jsem mu plachý pohled a oddělal si ruku od rtů.

"Proč si chtěl, abych přišel? Jenom kvůli tomuhle?"

"N-ne, to-tohle ne-nemělo b-být." Rozbrečel jsem se ještě víc, musím mu teď připomínat Naga, jsem stejný, vždyť já chci totéž, chci se ho dotýkat, chci se s ním milovat, chci ho líbat po celém těle, chci ho vidět svázaného, jak se kroutí slastí v provazech, chci ho mlátit, chci totéž co Nago, ale já chci aby si to užíval.

"J-jsi je-jediný, kdo-kdo mi je-je
scho-schopen roz-rozmluvit
sebe-sebevraždu a j-já na-na nic jinýho ne-nemyslím, skok z ok-okna by mě-mě i za-zabil."

"J-jsem stej-ný jako Na-Nago. Jen, j-já tě mi-miluji!"

"Můj bože, proč já dostal takový pako proč???"

Zanaříkal jsem si, přešel jsem k němu.

"Řeknu ti to takhle, horší než on nebudeš, takže klidně do toho."

S tím jsem rozpřáhl ruce. Ano, ano odevzdávám se mu, protože horší už to být opravdu nemůže. Narodil jsem se jako děvka, tak ať tak i umřu.

"Ne!" Vyjel jsem na něj, není to levná děvka! Pokud s ním někdy něco budu mít, tak ne takto!

"Pokud se s tebou někdy vyspím, tak ne takto! Chci tě líbat, chci se tě dotýkat, ale chci, aby se ti to líbilo, aby jsi si to užíval jako já! Ne takto! Nejsi děvka, jsi Akio, jsi někdo, koho miluju a nikdy nepřestanu! Uvědom si kurwa, kdo jsi! Uvědom si, že nejsi děvka! To já byl ten, kdo ti ubližoval, kdo tě držel násilím, jenom kvůli sobě! Dělal jsi to ze strachu, ne z povinnosti! Chci ti skočit kolem krku, objímat tě, líbat tě po celém těle, tak moc po tom toužím, ale ne takto! Takže se přestaň chovat jak nějaká levná čubka! Ty totiž čubka nejsi!"

Ječel jsem na něj, ale moc to tak nevyznělo, byl to spíš důrazný šepot, ale můj hlas se nezasekával a to je jen dobře. Po tvářích mi stékaly slzy. Proč o sobě přemýšlí jako o děvce, když není?

Koukal jsem na něj mírně vyjeveně.

"Odpusť, budu si muset zase odvyknout..."

Řekl jsem klidně a posadil se na připravenou židli.

Zakroutil jsem hlavou. A kdo je tu potom pako?

"V pohodě, ale neštvi mě tím." Nějakým zázrakem se mi podařilo zkroutit tak, že jsem měl svoji hlavu položenou na jeho klíně, asi se prohlásím za génia po tomto výkonu.