Nenávidím ho -> miluju ho?

Probuzení

Zaklaply se za mnou dveře, ale já jsem jen podle nich sklouzl a začal brečet. Říkal jsem to, říkal jsem, že má odejít, proč mě nikdy nemůže nikdo poslechnout? Zničil jsem mu život, jsem fakt zrůda, neměl bych žít.

Najednou mi před očima znovu proletěla černá šmouha. Zvedl jsem pohled a přede mnou jsem uviděl kňučícího Yamiho.

"Yami."

Zašeptal jsem a natáhl k němu ruku. Přistoupil blíž a lehce se dotkl čumákem mě dlaně.
Počkat! Je tu Yami, takže tu musí být i Kuro!

Rychle jsem vstal, znova vešel do bytu a zamířil si to hned do koupelny. Měl jsem pravdu. Jyubo teď ležel na zádech a Kuro čupěl vedle něho a dloubal do něj prstem.

"Kuro!"

"Oh, ahoj Aki, dlouho jsme se neviděli a neboj se je jen v bezvědomí." Řekl jsem klidně bez toho abych se na něj podíval a dál dloubal do toho kluka.

"Nech ho!"

Křikl jsem a chtěl od něj Kura odtrhnout, jenže jsem si neuvědomil, že za mnou stojí Yami, který se za tričko zvedl do vzduchu, nenávidím být malý.

"Yami, pusť mě!"

Tak jsem se tedy od něj odtrhl a podíval se na Akiho.

"Aki, klídek jo, nenechal bych ho umřít, nerad bych, kdybys mi tu po zbytek života brečel nebo se tu zbytečně obviňoval." Usmál jsem se, takového ho neznám, asi ho má opravdu rád a ten slepej idiot to nevidí....

"J-Jak to m-mys-myslíš, nenechal bych ho umřít?"

"To ti řeknu potom." Vstal jsem a hodil si to pako přes rameno a prošel kolem něho míříc do obýváku.

"Co bys řekl na to, že bys to tady umyl, abys přišel na jiné myšlenky? Hmm?"

"Fajn." Řekl jsem zdrceně a Yami mě konečně pustil.

Co tím myslel? Jak mě nenechá umřít?! Copak on ovládá něčí život?

Tohle mi vrtalo celou dobu hlavou, co jsem uklízel, dokud jsem nenarazil na Jyubův vzkaz. Spadl jsem na zadek a po tváři mi začaly téct slzy.

"Ty pako!"

Křikl jsem do prázdna a plně se rozbřečel. Opravdu doufám, že má Kuro pravdu.

❌🚫⚠️Varování autorky:⚠️🚫❌ Následující 2 odstavce mohou vyvolat depresi, takže čtete na vlastní nebezpečí. (pro ty, kterí to vynechaly bude tučně napsané, kde se pokračuje v ději)