Nenávidím ho -> miluju ho?

Posral jsem si to...

"Jakmile se budeš moci opět hýbat, něco ti dám." Koukl jsem se na něj s perverzním úšklebkem.

A jéje to zas bude, ale docela mě zajímá. Proto jsem se na něj podíval tázavým pohledem.

"A co pane?"

Páni já už můžu mluvit, sice potichu, ale už nechraptím, takže půlku práce s uzdravováním bychom měli, hurá!

"To by to pak nebylo překvapení, ty můj modrý kocourku." Pohladil jsem ho opět po hlavě.

"Už můžeš mluvit, to je dobré. Teď už jenom pohyb a budu tě moct zase využívat v plné parádě."

Jeho poslední větu jsem radši přeslechl a začal ho prosit.

"Pane, pomohl byste mi prosím si stoupnout? Chtěl bych vědět, jak na tom jsem, prosím."

"Ano a rád." Čím dřív v provozu, tím dřív si zase užiju a navíc v pondělí musíme nastoupi a to je za tři dny.

Pomohl jsem mu se posadit na kraj postele, to se ale neobešlo bez bolestného výrazu jak v očích tak v obličeji. Zkusil si stoupnout, ale podlomily se mu nohy, chytil jsem ho.

"Co tě bolí nejvíc?"

"Pozadí pane a děkuji."

Zase mě posadil na postel. Tiše jsem sykl, co to se mnou udělal?!?

Že bych se nad ním přece jenom slitoval? Asi jo, pro vlastní dobro.

"Lehni si na bříško." Řekl jsem mu bez jakéhokoliv náznaku něčeho pro něj dobrého, ale ani zlého, prostě neutrálně. Vypadá to, že se i lekl.

Bez řečí jsem tak udělal, trochu se bojím, co mi chce. Ucítil jsem jeho ruku, jak ji položil na bok a putoval s ní pod moje boxerky. Cukl jsem sebou. Strčil do mě jeden prst, tiše jsem sykl, potom přidal i druhý, to už jsem sykl hlasitěji.

Začal prsty pohybovat dokud nenašel to vibrační vajíčko, které mi následně vytáhl. Průběhu toho jsem peřinu začínal v pěstích a do oči se mi hrnuly slzy, ale byl jsem rád, že to udělal.

"Vytáhl jsem ho jenom, protože bez něj budeš dřív chodit, ale nemysli si, že jsi se ho zbavil, jakmile už budeš použitelný, bude ti vráceno."

Odložil jsem ho na ubrousek a naklonil se k němu. Začal jsem mu slíbávat slzy, asi ho to bolelo celkem dost, když mi tu tak pláče.

"Už nebreč modrásku, je ti to k ničemu a ničemu to ani nepomáhá." Já vím, na uklidňování jsem mistr.

Pusinkoval jsem ho do té doby, než nepřestal plakat. Taky si říkáte, že mě přepadla dobrá a milá nálada? To se moc často nestává.

Přešel jsem ke skříni a vytáhl z ní tričko a tepláky pro Akia. Obleču si ho a pak mu pomůžu přejít do obýváku, kdyžtak ho přenesu. Ne, takhle to být nemůže, nemůžu být tak milý, ještě si na to zvykne.