Nenávidím ho -> miluju ho?

Jen počkej!

Vím, o co se snaží až moc dobře.  A nehodlám spolupracovat, už jednou se mi to vymstilo.

"Takže za 1. ten čaj už je dávno studený, za 2. nebudeš mi rozkazovat, je to moje zdravý a tobě to může být šumák, za 3. i kdyby jak mám asi spát v místnosti bez dveří?! a za 4. proč si je vůbec sakra vykopl z pantů?!"

Začíná mě už opravdu štvát. Zajímalo by mě, co má opravdu za lubem, ale díky té scéně v nemocnici ztratil vše, co si u mě vybudoval, takže ať je to co chce, nepovede se mu to, nikdy.

Sesbíral se ze země a vydal se ke mně s nečitelným výrazem. Když jsem byl od něj jen asi půl metru, pokusil se mě chytit, zase. Ovšem já se zase vyhnul a vydal se na taktický ústup. Měl jsem namířeno do jeho pokoje, kde jsem se chtěl zamčít a podržet dveře tak, aby je nemohl vykopnout.

On mi ale překazil plány. Nemám ponětí, jak se mu to povedlo, ale nějakým záhadným způsobem mi podrazil nohy a já neomylně letěl k zemi. Chtěl jsem zbrzdit svůj pád, takže jsem pod sebe automaticky dal ruce, ovšem nějakou další záhadou se mi stalo, že jsem pád za 1. neubrzdil a za 2. jsem pod sebe ještě velmi šikovně složil levou ruku, jsem to ale šikula viďte.

Takže jakmile jsem se přestal pohybovat směrem dolů, mi rukou projela ostrá bolest, chytl jsem si ji a ležel se na studené zemi. Do očí se mi hrnuly slzy, já je však zadržoval, nebudu tady přece brečet a už vůbec ne před ním.

Měl jsem toho už akorát tak po krk, měl jsem v plánu mu jasně ukázat, že na mě si tedy rozhodně dovolovat nebude, ale on se ještě bránil, nakonec se mu to sice vymstilo, nejspíš si zlomil ruku. Je to fakt debil. Takže mu ten jeho zběsilej útěk byl k ničemu a já ho prostě vzal do náruče a nesl k postely. Snažil se mi vymanit, ale jeho levá ruka, ta nejspíš zlomená, mu to moc neulehčovala. Dokonce mi párkrát i vrazil. To si vypije, ale ne teď.

"Zůstaň, donesu ti oblečení a půjdem do špitálu, aby se ti podívali na tu ruku." Jsi na něj jak na psa, víš to? Jo, vím a dokud z něj nebude poslušnej pes, tak i budu. Ach jo, jsi děsnej debil. Nejspíš sis všechno zničil tím incidentem v nemocnici a teď, místo aby ses to snažil napravit, si to jenom zhoršuješ. Ty se nestarej, starej se o křídla. Ty už nemáš, jestli sis nevšiml. Aha.

Otočil jsem se a vyrazil ke skříni a vytáhl mu nějaký hadry, k mému potěšení na té posteli opravdu zůstal. Takže jsem mu ty hadry donesl a chtěl mu pomoct se sundáním trička.

"Nešahej na mě!" Zavrčel jsem nepřátelsky. Přestal. Ale stále se na mě koukal takovým tím pohled, který říkal: jednou mě o to budeš prosit. Díval jsem se na něj vraživým pohledem. Po chvíli si odfrkl a odešel.