Nenávidím ho -> miluju ho?

Zotavování

Říct mu, ať se nehýbe a zůstane na místě je asi zbytečný, takže jsem ho tam nechal ležet a natáhl se po lékárničce, budeme ji muset doplnit, už jí půlka chybí.

"Tu pračku teď dělat nebudeš, teď se mi tu budeš zotavovat, můj modrý kocourku."

S tím jsem vytáhl obvazy, náplasti a dezinfekci. Všechno už docházelo, hlavně těch obvazů už bylo málo, dezinfekce taky, ale ta se dá nahradit alkoholem a ten tu je.

Nevím, jestli to vnímá, ale stále se vrtěl pod vibracemi, které vycházely z vajíčka v jeho zadečku. V nejbližší době ho nemám v plánu vyndat.

Začal jsem mu dezifikovat rány, začal jsem rameny, z ramen na bříško, jenže mi u podbřišku dezinfekce došla úplně a v lékárničce další nebyla. Neustále mi syčel bolestí, co mu to hlasivky dovolily, ale ten alkohol, to bude jinší kalibr.

Nechal jsem ho tam tak ležet a šel jsem do kuchyně, našel jsem tam jenom bílý rum a slivovici, takže jsem ty flašky sbalil obě a i s něma se vrátil do koupelny.

Akio tam ležel ve stejné poloze, jako jsem ho tam položil.

"Moc se nelekni, došla dezinfekce, takže to budu ošetřovat alkoholem."

Varoval jsem ho. S tím jsem na kousek vaty nalil trochu slivovice a začal mu tím přejíždět po ranách, propínal se častěji.

Alkohol nééééé! Štípe mnohem víc než dezinfekce. Sem tam mi z hrdla vyšlo syknutí, ale jinak jsem byl zticha. Stejně mi čte myšlenky, tak proč mluvit.

Konečně skončil, řekl jsem si, ale mýlil jsem se, protože velké rány začal znova přejíždět tou vatou se slivovicí. Povedlo se mi docela dost prohnout v zádech a taky hlasitě syknutí, až mě to překvapilo. Bylo vidět, že se mým utrpením baví, on si opravdu nedá pokoj, dokonce ani když už melu z posledního.

Má pravdu, já si nemůžu pomoct. Baví mě to, ale má být rád, že jsem ho sem jenom neodnesl s tím, že si má vše udělat sám.

Chytil jsem ho jako nevěstu a odnesl do obýváku na gauč. Jelikož na zádech neměl nic bolestivého, tak se mu na nich musí ležet i pohodlně. Zašel jsem do kuchyně pro vodu, vzal jsem k tomu i brčko, proč tu mají sakra brčka?! Teď se ale hodí, bude se mu líp pít.

"Zvedni trošku hlavu a napij se." Sice to ke mně moc nepatří, ale jelikož je jako mrtvola, tak se o něj budu chvíli starat. Udělal tak, dokonce se ze sebe snažil dostat slova souhlasu, ale nevyšlo u to.

"Teď mlč, zbytečně ty hlasivky nenamáhej ať je můžeš co nejdřív použít, stejně tak nohy. Nikam chodit nebudeš, všude tě budu nosit, ať jsi mi co nejdříve plně funkční, protože co teď s tebou."

Kývl jsem na souhlas, odešel. Otočil jsem hlavu na bok. Chce se mi spát, jen ležet a odpočívat, na chvíli zapomenout. Už jsem byl v polospánku, když jsem ucítil, že si mě vzal do náruče a někam odnáší.

Položil mě do něčeho měkkého, postel! Přikryl mě peřinou a zřejmě mě pozoroval, protože jsem na sobě cítil pohled. No co alespoň můžu spát. Za chvíli se mi oči zavřely úplně a já usnul.