Nenávidím ho -> miluju ho?

Akio!

Nechtěl jsem dnes vraždit, ale jak vidím, tak mi nic jiného nezbyde.

"Akia ti nevydám, ani kdyby chtěl sám!"

Zavrčel jsem na něj a Akia si přitáhl blíž k tělu. Nenechám ho znova trpět.

"Yami."

Jen co jsem to dořekl se na něj vrhl, nečekal to, ale i přes to se vyhnul tak, že v Yamiho tlamě skončilo jen jeho rudé peří. Divím se však, že mohl ještě vzlétnout, protože mu vyrval docela dost per. Nahodil jsem svůj typický psyhopatycký úsměv, dnes si pohraju.

Vypadá to, že dneska bude sranda, dneska si odtud odnesu nejen Akia, ale i další dva, to vypadá dobře. Vyletěl jsem dostatečně vysoko, aby na mě ten pes nedošáhl, celkem mě ten kousanec bolel, ale není to nic, co bych nezvládl. Tekla mi z nich krev a jedna z kapek spadla na obličej toho Akiova ochranéře, takže ten jeho psycho výraz byl opravdu strašidelný.

Měl bych si asi vymyslet plán, jak je omráčit. Něco mě napadlo. Co kdybych zkusil ovládat svoji krev a vytvořit si z ní zbraň? Zkusil jsem to a kupodivu se mi to i podařilo. Nyní jsem v ruce svýral ostré kopí, výhoda je, že si ho mohu kdykoliv obnovi.

Sletěl jsem rychle dolů. Ten pes po mě skočil, já se mu ale hravě vyhnul a přitom ho stihl bodnout do tlapy, možná jsem mu ji i propíchl nevím. Silně jsem mávl křídly, abych vytvořil vlnu, kterou jsem ho odhodil o něco dál ode mě. Rozběhl jsem se proti tomu blázínkovi, jenom tam stál s tím jeho obličejem, ale krev na něm už nebyla. Už jsem byl téměř u něj, ale vyletěl jsem, těsně před ním. Měl jsem v plánu ho probodnou, chytit Akia za lem trička nebo za vlasy a odtáhnout si ho, vyšlo by mi to, kdybych neucítil v letu obrovskou vlnu bolesti na noze.

Yami ho kousl do nohy a odhodil ho hlouběji do uličky. Na tlapě už nic neměl, taky bych chtěl zrychlenou regeneraci.
Je tak nešikovný, spadl si na křídla. Musel se opřít o tu svou zbraň, aby se vůbec postavil.

"Nechte toho prosím, nechci aby jeden z vás zemřel, prosím."

Akio se celý třásl a hleděl přímo před sebe tudíž na něj.

"Neboj všechno bude v pořádku. Zůstaň tady."

Řekl jsem přísně a opatrně ho odstrčil na kraj. Sám jsem si stoupl těsně za Yamiho a vytáhl svou dýku.

"Prvně zjistit čeho je schopen, a pak útočit?"

'Jo, ale chceme ho zneškodnit, takže čím dřív tím líp.'

Miluji, když nikdo neví naší taktiku, protože ji nemůže slyšet.
Podnikl proti nám další útok, vyhli jsme se a podařilo se nám mu vytrhnout další pírka. Moc zbrklý.

Nebojujte, prosím! Jen to zhoršujete! Nechci se na vás dívat, ale vlastně musím, kdybych odešel, byl bych snadným cílem. Grrrr, zase myslím jen na sebe!