Nenávidím ho -> miluju ho?

Navždy?

Nic nedělal, nehýbal se. Bylo to ještě horší než když mluvil, když jsem věděl, co bude. Teď nevím nic. Utápím se pouze v představách, které nejsou dvakrát příjemné.

Nago, řekni něco! Co máš v plánu?! Mluv se mnou! ...... Nago! Dělej, co máš sakra v plánu?! Proč se nehýbeš?! proč nic neděláš?! Ale dělám, právě teď jsem vstal z pohovky a přistupuji k němu, jenom ty to nevidíš. Nevidíš, co se děje. Když ti nic neřeknu, nic vědět nebudeš, jsi uvězněn ve vlastním těle, které ovládá někdo jiný. Jaké to je?
C-cos to udělal? Jak jak jsi to udělal? Říkal jsem, že mám na tebe páku.

Takhle to je v háji, nic neslyším, nevidím, jsem na to opravdu sám....

Nago- kurzíva

Baví mě to, tak strašně moc, nechávat ho v nevědomosti, je to zábava. Líbí se mi ubližovat jak Jyubovi tak Akiovi. Ty zoufalé výkřiky, ty slova kouzelá, nádhera...

Přistoupil jsem k Akiovi úplně, byl nalepený na okně. Věděl, že jsem to já, proto v jeho očích byla naštvanost a odhodlanost mě zase porazit, jenže teď je to nemožné.

Chytil jsem toho skrčka za límec trička a takto odnesl až to Jyubova pokoje, má tam velmi zajímavé věci, co vím. Škubal sebou, nechtěl, ale mě to bylo u naprosté prdele. Vzal jsem izolepu, takovou tu stříbrnou. Přišel jsem k Akiovi, sedl jsem si na něj a začal mu sundávat tričko. Ovšem jsem si dával pozor na každý svůj pohyb, aby nedostal ani jednu možnost mě uškodit.

Tričko bylo svlečené a tak jsem mu ty ruce prostě přidělal páskou k sobě, samozdřejmě za zády. Přesunul jsem se k tepláků, kopal nohama, ale nebylo mu to moc platné, sundal jsem mu je, už zbývali jen boxerky, ale ty až potom. teď jsem mu jenom obmotal nohy u kotníků k sobě.

Nechával jsem Jyuba v nevědomosti, i když na mě pořád křičel, ať mu něco řeknu. Ani prd.

Tch, to není fér, proč zas já?! Nenávidím ten pocit bezmoci, zase je ze mě jen ta panenka, se kterou si každý může dělat co chce, to prostě není fér, jsem taky člověk, taky mám svá pravá! No, i když teď už asi nemám vůbec nic....

V hlavě se mi opět objevila ta vzpomínka, jak Nago přerušil Jyuba. Chci zjistit, alespoň tu pravdu, když už nemůžu nic jinýho.

"Proč si tehdy Jyuba paralizoval? Jen proto, žes mi chtěl ublížit sám?"

"Možná? Já ti ani nevím a teď tě to ani zajímat nemusí, chvíli tu budeme spolu takto, né vlastně, takto tu budeme spolu napořád."

Na konci jsem se usmál, bude mi patřit, ale né tak jako to chtěl Jyubo, bude mi patřit jeho tělo, bude jen a jen moje. Budu jeho pán.

"Je mi jedno, co si myslíš, stejně mě ničím nepřekvapíš, když si to přečtu, ale to teď řešit nehodlám." Neustále odvracel pohled a to se mi nelíbilo, bude se mi dívat do očí, když s ním mluvím.

Chytil jsem ho za bradu a zvedl mu tu jeho modrou hlavičku tak, aby mě viděl.

"Dívej se na mě, když s tebou mluvím! A od teď mi neřekneš jinak než pane. Jsem tvůj pán. Porušíš, dostaneš trest a ten by se ti nelíbil. Nechci tvoji odpověď, nepotřebuji souhlas, když je to rozkaz. Kotě." Podle jeho výrazu soudím, že se mu ty pravidla nelíbila, ale mě to bylo jedno.