Nenávidím ho -> miluju ho?

Nemocnice

Probudil jsem se v nějaké místnosti, ale jakmile jsem otevřel oči, vniklo mi do nich ostré bílé světlo. Chvíli to trvalo, než jsem se mohl pořádně rozhlédnout. V rukou jsem měl napíchané nějaké hadičky. Teď mi to až došlo: JÁ JSEM V NEMOCNICI! To nééééé, proč já!? V celé místnosti byla jen jediná postel - ta moje, takže jsem měl klid.

Ani jsem si to neuvědomil, ale na čele jsem měl obklad a i peřina byla poněkud tlustčí než v nemocnicích bývá. Také mi bylo o poznání lépe a hlava mě taky skoro nebolela.

Z ničeho nic se za dveřmi začaly nějaké hlasy, které se nejspíš hádaly, ale o čem to nevím. Po asi minutě se ty dveře rozletěly až se divím, že nevypadly z pantů. Stál v nich doktor, sestřička a Jyubo?! To vážně?

Vyměňovali jsme si s mím spolubydlícím nechápavé pohledy, dokud nás nepřerušil doktor otázkou, jak se cítím. Řekl jsem mu, že rozhodně lépe než předtím. Bylo vidět, že to rád slyší, ale potom mi vynadal, že se zápalem plic se nesmí sedět doma, ale musí se co nejdřív do nemocnice. Všechno jsem mu s celkovým nezájmem odkýval.

Potom nás už ale nechal samotné a já z Jyubova pohledu neměl zrovna moc dobrý pocit. Pomalu ke mně došel a posadil se na přidělanou židli.

Když mi omdlel, okamžitě jsem volal sanitku. Měl jsem o něj strach. Ano slyšíte dobře, já se prostě bál o někoho jiného než o mě. Je to tak.

Přijeli za deset minut, naložili a odvezli. Pro mé štěstí mě nechali s ním jet, sice k tomu měli upomínky, že se musím taky nechat prohlédnout, jelikož jsem párkrát sykl bolestí. No jo, to břicho mě bolelo.

......

V nemocnici mě sprdli doktoři, že jsem neschopnej a měl jsem jim zavolat dřív. Já je s úsměvem poslal do věčných prdel. Nejsem doktor, abych poznal, že mi omdlí... sice tak vypadal, ale to neznamená, že jsem s tím počítal.

"Pane Miskashi, já chápu, že znalosti doktora nemáte, ale když vidíte člověka, který je bledý a nevypadá dobře, tak je jasné, že mu něco je."

"Jak jsem měl ale sakra vědět, že mi tam omdlí, kurva nejsem doktor, myslel jsem si, že to ten blb má z nedostatku spánku, mě žádnej zápal plic, či co jste to říkal, nenapadl!" Ten doktor mě děsně sere. Hádáme se tu už nějakých pět minut o tý samý věci.

"Pane Miskashi, uklidněte se, co se stalo, stalo se a já už opravdu musím za pacientem a vy tu zůstanete!" Zvýšil hlas, aby dodal důraz na svá slova. Stejně za Akiem půjdu, prostě chci a já to, co chci, dostanu. Doktor otevřel dveře a za ním cupitala mladá sestřička s deskama. Chtěla zavřít dveře, ale já tam strčil nohu a v klidu do místnosti vešel.