Nenávidím ho -> miluju ho?

Proč se tohle děje zrovna mně?!

Ten zmetek malej, já mu dám neotevírat mi dveře a ignorovat mě, to si schytá holoubek. Já si počkám, až vyleze. Mě na hlavu srát nebude někdo, kdo mi nesahá ani po kotníky. Idiot malej.

Po tom, co jsem si zanadával na jeho účet, jsem šel do svého pokoje pro věci do posilovny. Nebojte, dneska je sobota, takže škola není. Vzal jsem si tašku s věcma a peněženku. Myslím, že by bylo slušné mu alespoň říct, že už na něj nemám nervy a odcházím do posilky, proto jsem šel k jeho pokoji a výjimečně v klidu zaklepal. Nic se neozvalo, tak jsem to zkusil znovu, ale to, co jsem uslyšel mě, poměrně překvapilo. Slyšel jsem popotahování. On...on brečel?

"Proč řveš, vždyť se ti nic neděje." Řekl jsem v klidu a očekával odpověď.

"Proč se najednou staráš?!" Vyštěkl jsem na něj.

"Protože řveš, když chci odcházet a navíc nesnáším uřvánky." Na mě bude ještě drzej.

"A co ti brání, abys odešel? Já rozhodně ne."

"Žijeme tu spolu už nějakou dobu, tak mě to hold zajímá, protože takhle jsi tu snad ještě nikdy neřval." Člověk se jednou stará a on je takovej, co si jenom myslí...

"Můžu se tě zeptat, co se ti stalo, že se najednou z čista jasna zajímáš o něco jiného než o sebe? Zrovna dnes by se mi hodilo, kdybys mě ignoroval jako vždy."

"Tak to mě omluv, jenom se zajímám, ale pokud tě to sere, tak to se omlouvám, ale neudělej tu bordel, budeš si ho uklízet stejně, jako ten bordel v koupelně!"

"Nemůžeš už vypadnout?!" Mám ho už plný zuby, jednou jedinkrák se člověk potřebuje vybrečet a on si zrovna umane, že dnes udělá výjimku a bude se starat. Bylo by lepší, kdyby zůstal tím zaslepencem.

Proč se tohle musí dít zrovna mně? Proč zrovna já musel narazit na někoho takovýho? Fakt nevím.

Štve mě a to hodně, jednou se snažím bejt takovej, jak se podle něj chovají 'normální' lidi a on mě vyžene. Takže jsem se sbalil a vypadl s úmyslem, že po tréningu půjdu navštívit své rodiče.

Šel jsem nějakou tu minutu a dorazil přímo před posilku, mám tam řekněme osobního trenéra, akorát on se věnuje i jiným, když tam zrovna nejsem, taky ho můžu s klidem odmítnout.

"Dobrý den, budete mne dnes potřebovat?" A to jsem ještě ani nevešel do místnosti a už tu byl a zajímal se. Jo, je to fajn být z bohatý rodiny.

"Dobrej a ne, dneska si jdi po svejch." Já mu vykat nemusím, to je jeho záležitost. Otočil se a mířil do tělocvičny, kdežto já si to šel do šatny a začal se převlíkat.

Vzal jsem si sluchátka a zamířil si to nejdřív k běžícímu pásu, pak půjdu na sklapovačky a nakonec si možná zaposiluju ruce.

Asi po hodině nebo dvou jsem se celej spocenej vydal do šatny, ve které jsem zavolal rodičům, že se stavím. Oni byli rádi a prej pro mě mají novinku, no to jsem teda zvědav, jaká kravina to bude.

Už převlečenej jsem vyšel z posilky, před ní už stála bílá audi čekajíc na mě. Beze slov jsem nastoupil a nechal se odvést až před rodinou firmu, která vyváží své zboží i do Ameriky a Evropy.

"Vítejte, už na Vás rodiče čekají." Přivítala mě blondýnka v kostýmku a já na ni hodil svůdný pohled, ona zrudla. Vtipné. O ní zájem rozhodně nemám.