Killian

972 118 15
                                    

Seděla jsem u stolu s pravou nohou pokrčenou k sobě, shrbená a rejpala se vidličkou ve špagetách. Neměla jsem chuť k jídlu, neměla jsem chuť k ničemu.

Já, která je schopna sníst všechno, co potká, jednou jsem zkoušela i smažený kobylky a věřte nebo ne nebyly tak špatné, jak byste řekli. A tato osoba, právě odmítá jíst špagety k večeři. Magg se jimi vesele ládovala celá zapatlaná, Alex jedl civilizovaně a povídal si u toho s Kilianem a Miou. Všichni vypadali jako na přátelské večeři, teda kromě Alexova obvazu, který tuto iluzi trochu kazil.

Alex mi vysvětlil, že Mia a Killian jsou jeho staří kamarádi, že to měli v životě těžké a ať z žádnou cenu nezkoumám jejich vztah nebo mi Mia vyškrábe oči. Přenesl nás sem, protože věděl, že tady budeme v bezpečí.

"Ahoj trapáci," vlítla do místnosti zrzavá dívka s dlouhými vlasy. Byla poměrně vysoká, ale lehce při těle. Vesele se usmívala a jakmile spatřila Alexe ztuhla a zrudla. Ten se uchechtl.

"Ahoj Lio," pohladil sovu pálenou po hlavě, která přilítla spolu s ní, evidentně to byl její Gailír. Když je řeč o Gailírech, kde je sakra Šmudlák se Sophie? Šmudlák se často někde prostě zjevil, i když předtím nebyl, ale Soph? Ta byla pořád s Alexem.

"Alexi," zasmála se trochu přiškrceně, "co tady děláš?"

Alex těkl pohledem ke mně a teprve v tu chvíli mě dívka zaregistrovala.

"Oh." Řekla jenom a následně se rozhostilo trapné ticho. Dala jsem nohu dolů, jako civilizovaný člověk a odkašlala si.

"Já jsem Del," představila jsem se jí.

"Lia," kývla hlavou.

"Těší mě," řekla jsem slušně. Strojeně se na mě usmála. V místnosti najednou začalo panovat napětí, které jsem nechápala a nervózně jsem se podívala na Alexe s žádostí o pomoc v očích.

"Ehm Lia je nejlepší kamarádka Mii," řekl Alex zcela evidentně první věc, co ho napadla.

"Vážně?" Snažila jsem se udržet, alespoň nějaký rozhovor zuby nehty. Mia na mě totiž zírala, jako kdyby mi chtěla ukousnout hlavu a rozhovor s Liou mi přišel, jako dobrý způsob, jak zkázu mé hlavy odvrátit.

"Jo, známe se od narození," přikývla Lia, "co ty, odkud znáš Alexe?"

"Já," odmlčela jsem se a nevěděla, co jí odpovědět.  Něco jako: Alexe? No přece ze snů, kde si přes rok hrál na to, že neexistuje a pak se najednou vyjevil i ve skutečnosti, jeho Gailírka mě vyděsila k smrti a pak se mě snažili zabít. V pohodě týpek, to by asi slyšet nechtěla.

"Vrazila do mě na ulici," řekl Alex a nabral si do úst sousto špaget. Vrazila jsem do něho na ulici? To vážně?

"Jo, přesně tak," přistoupila jsem na jeho lež a jen stěží potlačila protočení očí. Nic lepšího ho nenapadlo? Jako třeba, že jsme se potkali v baru? V obchodě? Na zastávce? Neee, do někoho vrazit je přece lepší.

"Delí je totiž děsně nemotorná, furt padá," ozvala se Magg a veselostí ve svém hlase trochu zmírnila napětí v místnosti.

"Hele, to není pravda škvrně," bránila jsem se.

"Kde je Šunka?" Upřela na Alexe svůj kukuč.

"Kdo?"

"Šmudlák se někde toulá," odpověděl unisono s mou otázkou Alex. Šunka? Musela jsem se kousnout do rtu, abych se nezačala smát, chudák Šmudlák.

"Kde máte vlastně Gailíry vy dva? Pokud jsem to dobře pochopila oba dva jste Custodiané," zeptala jsem se spíše Killiana než Mii, i když otázka byla mířena na oba dva. V tu chvíli Alex ztuhl a cukl sebou stylem, jako kdyby se ke mně chtěl vrhnout. Killian chytl Miu za ruku a Lia potichu zaskučela. Co jsem řekla špatně? Všude se rozhostilo ticho. Zadívala jsem se na Alexe opět s žádostí o pomoc a on na mě jen zavrtěl hlavou, ať mlčím.

Custodian ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat