Badboy&Goodgirl

Seventeenth

Od včerejška se změnil můj zevnějšek. A mám takový pocit, že jeho vliv na mě začíná měnit i můj vnitřek, tudíž způsob chování.
Snažím se být jiná jen z venku, ale přestávám to mít pod kontrolou.

"Co je ?" zeptala se mě Kelly, holka z vedlejší třídy. Sedíme spolu na biologii, kterou právě máme.
"Co ? Ne, nic." odpověděla jsem, avšak jsem stále nevnímala nic okolo mě.
"Jsi úplně mimo, dneska." odpověděla mi a zadívala se na mě svýma šedou modrýma kukadlama.
"Nemyslím si." i když to nebyla pravda. Poslední dobou jsem dost mimo, ale to už víte, protože jsem to říkala nejmíň 10×.

"Klidně mi to řekni." rejpala do mě stále má černovlasá spolusedící.
"Hele, nech to být jo ?" tohoto rozhovoru jsem už měla dost. S Kelly se jinak nebavím, nemám důvod jí říkat, co mi je. Stejně by to rozhlásila celé škole a to já nemám za potřebí.
"Bože." řekla tišše a zřejmě doufala, že jí neuslyším. To se ji nepovedlo. Stejně jsem to ale nekomentovala.

Hodina pak už probíhala bez Kellyinich dalších blbych připomínek.
Už začínám měnit slovník.

×××××

Po 3 vyučovací hodině, což byla matika-geometrie, jsem zamířila ke své skříňce. Cestou jsem potkala Carly, která se na mě usmála, já jsem to ale ignorovala.
Nemám zapotřebí další hádky.
Vlastě mi je to ale líto. Nemám žádnou kamarádku.

"Carly!" zavolala jsem na ní, když už byla skoro z dohledu.
"Ano?" řekla s naději v hlase a já jsem se na ní taktéž usmála.
"Co dnes děláš ?" zeptala jsem se a cítila jsem, jak mě naštvanost opouští.
"No- no, j-já jdu s L-Louisem ven." zakoktala Carly.
Nával vzteku se vrátil a já jsem Carly sjela pochybným pohledem.
"S Louisem ? Ty s ním něco máš, Carly ?" zeptala jsem se "mile", ale můj hlas selhal.
Jemně přikývla a couvla.
"Po tom všem ?" řekla jsem a teď jsem to byla já, kdo byl zklamaný.
"Máš si mě všímat." řekla a odešla. Pryč.

××××

Svalila jsem se na mou měkkou, pohodlnou postel. Dneska už dost.

Jsem naštvaná na sebe, na Carly, na celý svět.
Nejvíce ale na sebe.

Vzala jsem do roky telefon a našla jsem si kontakt Thomas.

Klikla jsem na kolonku Napište zprávu.

Amber : Nechceš ven ?:(
Thomas : Klidně, ale proč ten smutný smajlík ?:(
Amber : O tom venku.

Dali jsme si sraz u StarBucku.
Asi se teď ptáte, jak to mezi sebou s Thomasem máme. Chtěli by jste vědět odpověď ? Já ale taky.
Sama nevím, jak to je.
Jsme kamarádi, ale možná z výhodáma. Sama nevím. Naposled jsme si dali puso po tom, jak jsme se sešli. Od té doby, nic.
Jsem za to vlastně ráda. Normálně se teď bavíme, to je nejdůležitější. I když bych chtěla vice. Ale jako vztah, né kamarádství s výhodami.

××××

Došla jsem na místo setkání. Otevřela jsem dveře a celou místnosti, která nečekaně voněla po kávě, se rozezněl zvoneček.
Thomas už tam seděl.
Mé podpatky se ozývaly po celé kavárně, jak klapaly o podlahu. Došla jsem k němu a on zvedl své oči od nápojového lístku.
"Ahoj." řekl a já jsem ho pozdravila nazpět.
Usedla jsem naproti němu a sundala jsem si kabát.
"Máš vybráno ?" zeptala jsem se, protože jsem potřebovala nějak začít rozhovor.
"Jo, mám. Co ty ?" zeptal se a lišácky se usmál.
"Jo, dám si to jako vždy." řekla jsem s nuceným úsměvem. Stále jsem měla špatnou náladu, ale ta se malilinko zlepšila Thomovou přítomností. Pořád mám k němu stejné city jako od prvního střetnutí.

"Dobrý den, co si dáte ?" zeptala se číšnice, která přišla s lístkem k našemu stolu. Byla to vysoká chemická blondýnka s vysokým culíkem a plus-mínus stejně tak velkým výstřihem.
"Dobrý den, já si dám obyčejné cappucino se skořici prosím." řekl svou objednávku Thomas a číšnice si tak zapsala.
"A vy ?" zeptala se na oplátku mě.
"Já si dám prosím karamelové latté." odpověděla jsem s úsměvem a číšnice odešla.

"O čem chceš mluvit ?" načal rozhovor Thomas a já jsem mu za to v duchu poděkovala.
"Jde o Carly." řekla jsem. Thomas jí asi moc nezná, ale něco mu její jméno přece jen říkalo.
"To je ta tvá nejlepší kamarádka ?" zeptal se. Nad pojmem nejlepší jsem se ironicky uchechtla.
"No, můj poslední kluk se jmenoval Louis. Podvedl mě a Carly mě celou tu dobu před ním chránila a utěšovala mě. Jenže teď zase chrání jeho, je do něj zamilovaná. Až po uši. Hádáme se kvůli tomu." dopověděla jsem a sledovala jsem Thomasův pobavený výraz.
"Co?"
"Ty vaše holčičí problémy."
"Nechápu, proč ti vůbec něco říkám." zasyčela jsem.

Náš vztah s Thomasem vážně už delší dobu nechápu.

Číšnice přinesla naše objednávky. Vonící kávové nápoje.
Usrkla jsem si karamelového drinku a zadívala se na špičky mých bot.
"Pořád si pokládám tu samou otázku." řekl nečekaně Thomas a já jsem nechápavě zvedla jedno obočí.
"Co ode mě čekáš ?" a je to tady, otázka na kterou ani já neznám odpověď.
"Sama nevím."
"Kdy už konečně pochopíš, že já nejsem kluk, co se vodí za ručičky ? Nejsem tip kluka, co je na vztahy. Sama to víš, tak mě přestaň mást."

"Kdy ty konečně pochopíš, že se mnou si nemůžeš jen tak zahrávat ? Já nejsem holka na pobavení, já čekám na vztah, na pravou lásku. Konečně pochop, že ty jsi ta chyba. Že ty mě mateš. Líbáš mě, tak to po mě chceš ? Ty moc dobře víš, co já jsem, tak přestaň." poslední slova jsem tak nějak vykřikla, takže půlka kavárny se na nás otočila.
"Jsi jen ztráta času." řekl tišše.
"Tak proč tu semnou teď jsi ?" kdyby se tahle situace stala tak před měsícem, zřejmě bych se rozbrečela a šla domů s mokrými tvářemi od slz. Jenže teď je to jinak, nebojím se.
"Protože mě mateš."
"A ty mateš mě." řekla jsem s odhodlaností v hlase a narovnala jsem se.
"Jsem badboy, chápeš ? Jsem krutý, zlý, namyšlený ale i zábavný a dokážu být i hodný."
"A já jsem goodgirl. Jsem hodná, naivní,  citlivá a tvrdohlavá." řekla jsem a cítila jsem se, jako bych se k něčemu přiznala.
"Tyhle ty vlastnosti jsou na tobě úžasný." prohodil jen tak mimo.
"Už to zase děláš..."
"Co, Amber ?"
"Chováš se zase jinak." řekla jsem smutně. Vytáhla jsem peněženku, zaplatila jsem u pultu a odešla jsem. Dneska toho bylo už dost.

1030 slov ! To je na mě dost :D tak co říkate ?
Jsme 10 v romanci ! Díky vám 💓 děkuji✔