Badboy&Goodgirl

Fifteenth

Od včerejšího dne se všechno změnilo.
Nebo, vlastně nic.
Od Thomase jsem ještě dostala telefonní číslo a pusu na dobrou noc.

Jsem do něj bláznivě zamilovaná, problém je ale ten, že nevím jak jsem já na tom u něj.

Rozhodla jsem se mu prostě napsat.
Já.. Už to prostě byl 2 polibek s nim a já sve rty jen tak komukoli neprodavam.

Odložila jsem misku s ovesnou kaší a natáhla jsem se po telefonu.

Číslo jsem už měla uložené, ale ne pojmenované.
Pojmenovala jsem si danou osobu prostě Thomas.

Najela jsem na zmíněnou konverzaci a zhluboka se nadechla.
O nic nejde.. Buď v klidu.
Proč jsem sakra do psího zadku tam citlivá a beru vše tak vážně ?
Hold, každý se rodí jinak.

Klikla jsem na Thomasovu hlavu a pustila jsem se do vylíčení mých emocí.

Amber :
Thomasi, já, nevím co si mam myslet. Už párkrát jsi mě políbil a prostě, jak to mezi námi je ? Potřebuju ti to říct do oči, máš čas ?

Po odeslání zprávy jsem se v duchu poplácala po rameni. I když jsem neměla důvod.
Jsem přirozené chytrá, že ?

Thomas byl okamžitě aktivní a na naší konverzaci naskočily 3 tečky. Je to tu.

Thomas :
Mám čas, za 10 minut v parku ve městě.

Krátká, ale stručná odpověď.
Se zmatenými myšlenkami jsem se oblékla do venkovního a pěkného oblečení.

Cestou začalo sněžit, počasí bylo dokonale. Šla bych někam bobovat, poslední dobou se docela nudim.

Došla jsem na místo srazu a posadila jsem se na studenou a zmrzlou lavičku.
Budu nastydla.

"Nerozumíš svým citům, Amber." vystrašil mě Thomas a já jsem se otočila za jeho hlasem.
"Prosím ? Za ty city můžeš ty." odpověděla jsem stručně a nevěděla jsem, co se bude dít dále.

"Amber, byly to jen blbé polibky. Konečně pochop, že líbání nemusí být jen symbolem lásky či zamilovanosti. Prostě-."
"Takže milej zlatej." přerušila jsem Thomase a vložila jsem se do mého vylíčení pocitu.

"Konečně si uvědom, co říkáš.
Pro mě je políbení na rty důkazem lásky, důkazem toho, že ten člověk stoji při mě a že mi pomůže, že o mě stojí.
Nemůžu za to, že ty to bereš jinak, ale nelibej mě.
Nemůžeš jen tak přijít a připlést se mi do života a celý ho pomotat jako zamotanou nit.
Nemůžeš jen tak přijít a líbat mě. Nejsem jako holky, které zřejmě znáš, já hledám člověka, kterému budu důvěřovat a milovat ho.
Ale ty ?
Ty jsi mě doslova pomotal ! Nerozumím ti, nevyznám se v tobě atd.
Jsi neskutečně zmatený, ale zároveň úžasný člověk.
A já jsem do tebe zamilovaná až po uši, jasný ?!" nemohla jsem to vydržet a prostě jsem se rozbrečela. Nejsem statečná. Akorát se mi teď vysměje.

"Co ode mě čekáš?" zeptal se mě, teď už vsak milým tónem.
"Já sama nevím." odpověděla jsem popravdě.

"Taky jsi mi pomotala hlavu, ale já nejsem člověk na vztahy. Nejsi zkažená holka, nejsi pro mě."
Řekl a odešel.
A to mě zlomilo, hluboce moc.

Děsně krátký, ale nestiham.
Jsme #15 v romanci ! Pane bože, díky moc ❤✔

Novy edit a cover u příběhu ✔