Badboy&Goodgirl

Fourth

Byli jste někdy svědky nějaké ohromující události ?
Když se vám zastavilo cele tělo a zirali jste před sebe jako bez duše ? Nedokázali jste koukat na nic jiného než na tu věc, která vás tak uchvátila a pohltila ?
Ano, tak jsem se právě cítila.

Koukala jsem před sebe. Nechapu to, nikdy jsem takový pocit nezažila, nikdy jsem se nezamilovala do nějaké osoby pouhým pohledem.
"Ahoj, Merlin." pozdravila mamka tu svou kolegyni a já se konečně vzpamatovala a v duchu jsem se profackovala.
"Am, buď slušná a pozdrav." pokárala mě mamka. Vždy jsme byli slušní a dobře vychování. Slušné a uspořádané chování s oblečením.
"Do-dobry den." trapně jsem se zakoktala. Ještě pořád jsem byla vykolejená.
"Ahoj, Amber. Vše nejlepší k tvým 18náctinám." popřála mi mamčina kolegyně a usmala se na mě. Úsměv jsem ji nejistě opětovala a vzala si od ni dárek.
Dárek jsem pomalu vybalovala a přitom pohledem pořád zavázela o toho kluka.
Měl tak krásné oči, o můj bože
Dárek jsem konečně rozbalila a tam na mě vypadlo narozeninové přání, bonboniéra a ... Počkat.... Šaty ?

Ano, byly to nádherné večerní šaty.
Jejich bílá barva úplně bila do oči.
Na prsou měli bílou růži.
Byly krásně střižené.
Byly nádherné.

"Moc vám děkuji! Ty šaty jsou dokonalé!" a byla to pravda. Byly to krásné šaty. V jednoduchosti je krása.
Matčinu kolegyni jsem objala a pak jsem se zadivala na toho kluka.
"Jsem Amber." řekla jsem stydlivě a podala jsem mu ruku. Ušklibl se nad mým způsobem komunikace, podáním ruky.
"Jsem Thomas." odpověděl a v očích mu zaplály jiskřičky.
Mamky kolegyně se na mě usmala a já ji úsměv oplatila.
"Budu muset jít, mám sraz z Clarity." odpověděla ta chodící dokonalost a ještě jednou si mě přeměřila pohledem. Usmál se na mě a pak.... Odešel.

"Také budu muset jít." řekla Carly. Úplně jsem na ni zapomněla. V jejím hlase bylo slyšet zklamání a zuřivost.
"Ještě nechoď, prosím." poprosila jsem ji. Carly se na mě podívala a šla za mnou do pokoje.

"Co se děje ?" zeptala jsem se ji.
Najednou se Carly hrozně rozesmála, ale nebyl to takový ten "milý" smích.
"Co se děje ? Celou dobu si všímáš jen toho Thomase!" vmetla mi do obličeje.
"Nemůžu si všímat jen tebe! Nechci se s tebou hádat, jasný ? Car, mám narozeniny.." To už jsem šeptala.
"Jo, promin, nevím, co to do mě vletlo.
Promin." To už i ona mluvila smutně.
Na důkaz míru jsme se obejmuly.
Po zbytek dne už jsme byly jen v mém pokoji, fotily jsme selfie a projížděly jsme sociální sítě a prohlížely jsme si mé dárky.

Najednou mi něco začalo vrtat hlavou.

KDO JE K SAKRU CLARITY ?

NAZOR do comm ❤ jinak novy profilovy obrázek knížky, mnou vytvořeny :)