Badboy&Goodgirl

Eighteenth

"Tak ahoj, přivezte mi něco pěkného !" zakřičela jsem za rodičema, když nasedali do auta. Rodiče jedou na týden do Anglie, na pracovní cestu. Letí letadlem.
Tím pádem mám celý týden barák pro sebe ! To je dobrá zpráva, až na to, že momentálně se nemám s kým bavit.
S Carly se nebavím, s Thomasem to mám zvláštní, takže taky nic. Maximálně Evanie, holka z naší třídy, která je fajn.
Jasné Amber, hledej si kamarádky, ať se máš s kým bavit. Úroveň zoufalství 100000level.
Mé podvědomí mělo zase pravdu. Mám takový pocit, že jsem se úplně zhroutila a teď se snažím zase postavit na nohy.
Vždyť já bez Carly nemůžu být. Je to holka, se kterou si říkám úplně vše. Je to má "sestra".

Rozhodla jsem se neřešit přes telefon, ale z očí do očí.
Ale nějak jsem se s ni domluvit musela. Našla jsem si její kontakt, který byl pojmenován "Carly❤".
Klikla jsem na zelené tlačítko telefonu a poslouchala jsem zvuky, které označovaly vytáčení.
"Ano?" zeptala se osoba na druhé straně.
"Ahoj Car." řekla jsem co nejvíc přirozeným tónem.
"Ahoj Amber, co potřebuješ ?" řekla na oko podrážděně. Nechápavě jsem pozvedla obočí a pustila jsem se zpět do hovoru.
"Máš teď čas, prosím ?"
"Jsem s Louisem venku, ale za půl hodiny můžu." řekla nepřítomě a já jsem jí to tak odsouhlasila. Hovor jsem ukončila. Při zaslechnutí jména "Louis" se mi trošku zvedá kufr, ale musím zachovat chladnou hlavu, ať Carly získám zpátky.
Jde ti jen o sebe, Mersonová.

××××

Za půl hodinky jsem si už obouvala boty a zamykala dům. S vakem na zádech jsem došla na místo setkání.

Carly seděla na lavičce pod jednou břízou.
Poslední okamžiky, kdy jsme se spolu pořádně bavili byly ty, když jsem s ní šla do kina.
Ona nakonec ale musela odejit a já jsem tak zůstala sama s Thomasem. Při vzpomínce na modrookeho kluka mi zčervenaly tváře. S nim mám teď zmatený vztah. Ještě aby ne.

Došla jsem k mé "nejlepší" kamarádce a opatrně jsem se posadila vedle ní.
"Ahoj." pozdravila jsem slušně a Carly můj pozdrav zopakovala.
"Co potřebuješ ?" navázala rozhovor Carly a já jsem se dostala do situace, kdy jsem začala být dost nervózní.
"Chci se omluvit." řekla jsem.
"Je to tvá věc, s kým jsi a tak. Mám tě ráda, nemůžu tě ztratit." poslední slova jsem řekla až zoufale.
"Taky se chci omluvit."
Nepatrně jsem se usmála.
"Ty ale nemusíš."
"Musím." stála si za svým Carly.
"Byla jsem paličatá, nemyslela jsem na to, jaké by to mělo následky pro nás dvě, promiň."
"Omluva přijata." odpověděla jsem a na důkaz znovuzrozeného přátelství jsme se obejmuly.

×××××

Začínám být čím více nerozhodná, naivní, paličatá a tvrdohlavá. Ten kluk mě dostává na pokraj zhroucení, sam neví, oč jde. Ty jeho žvásty o tom, jak ho ovlivňuji. Přitom je to naopak. Nebo se zase pletu ?

Po 2 měsících jsem konečně zaznamenala další obsah do mého deníku. Poslední dobou jsem tam nic nepsala. Né, že by nebylo co. Právě naopak. Bylo toho až moc.

Včera jsem se vrátila domů asi v šest. S Carly jsme ještě zašly na čínské nudle.
Ale to je jen takový dodatek.

Momentálně je 8 hodin ráno, takže jsem sama doma.
Udělala jsem si snídani, jejímž obsahem byl toust s marmeládou.
Venku byla stále zima, začáteční únorové počasí vypadalo opravdově. Vše bylo ještě zmrzlé a studené. Když jste byli venku, z úst vám šla bílá "pára".

Svou snídani s mentolovym čajem jsem dojedla a zapla jsem si TV.
Dávali Stmívání.
To snad nemusím úplně komentovat. Stačí jen, že je to s Harrym Potterem můj nejoblíbenější film, či sága.

Do filmu jsem byla úplně zažraná. Hltala jsem každé slovo, každý pohyb, každou myšlenku. Milovala jsem Edwarda. I Bella byla fajn, ale chápete.
Ty platonické lásky.

Zrovna probíhala scéna, kdy se Edward chystal Bellu požádat o ruku. Tahle scéna mě bavila. Přicházel okamžik, kdy si měl Edward sednout na jedno koleno, jenže..
To bych nebyla já, aby se něco nepokazilo.

Zazvonil domovní zvonek a já jsem s nechutí šla otevřít. Po očku jsem pokukovala po běžícím filmu, než jsem odemkla. Otočila jsem se ke dveřím a šokovaně jsem zírala na osobu před sebou.
"Co tu děláš ?" zeptala jsem se a vyčkávala jsem na odpověď.
"Jdu se omluvit."
"A za co ?" zeptala jsem se po druhé.
"Za mé chování." řekl Thomas a mě tu něco nehrálo.

Konečně nová kapitola. Názor ?:)