Badboy&Goodgirl

Nineteenth

"Najednou ?" zeptala jsem se. Něco tu nehrálo.
"Proč ne ?" odpověděl on.
"Víš co nechápu ? Pořád si se mnou hraješ a pro omluvu jdeš až teď ?" vykřikla jsem otázku, která mě už delší dobu tíží.
"A víš co nechápu já ? Proč se nemůžu jako omluvit a na všechno zapomenout ?" jeho hlas začal nabývat na hlasitosti a já jsem raději o krok odstoupila.
"Pojď dál." nehodlám se tady s nim dohadovat na ulici. Jak já mu nerozumím, ale zároveň ho chci.

Odstoupila jsem z cesty aby kolem mě mohl Thomas projít.
"Posaď se. Chceš něco k pití ?" má otázka vyzněla trošku troufale, ale co už.
"Jo, kafe." prohodil jako by nic a já jsem nad tím jen protočila očky. Nepřestává mě překvapovat.

Udělala jsem pro Thomase kafe, pro mě melounovy čaj. Posadila jsem se k němu na gauč a čekala jsem na vysvětlení jeho návštěvy.

"Hele, jak bych začal. Prostě se ti asi chci omluvit za to, jak jsem se choval. Ty si myslíš, že jsem tě nějak chtěl využít či co, ale to vážně ne. Asi mě nějak přitahuješ nebo já nevím co, ale... Pochop to, jo ?"

Zadívala jsem se na špičky svých bot a v hlavě mi to teď dost šrotovalo. Já ho přitahuji ? Co ? A co to pro mě znamená ? On mě chce ? Co ? Jak ? Proč ? Kdy ?
Proč vše tak hrotím ?

"Co to pro mě znamená ?" zeptala jsem se po pár minutách ticha.
"Nic." tahle odpověď mě zmátla.
"Jak nic ? Vždyť jsi teď řekl že.."
"Neber vše tak vážně, Mersonová."
"Tak proč jsi sem vůbec šel ? Vždyť mě akorát ještě víc mateš." šeptla jsem tiše a najednou mě začaly moc zajímat mé prsty na rukou.

"Konečně pochop, že všechno nemusí být tak složité. Už jsem ti několikrát říkal, že mě tohle nebaví."
"Fajn, jak chceš. Ale dobře si rozmysli jednu věc. Buď se mnou budeš mít něco jako vztah a nebo mě přestaneš líbat a tak."
Thomas se zasekl v pohybu a v očích mu zahrály pobavené plamínky. "Se nějak rozjíždíš."
"A vadí ti to ?" Thomas se začal nebezpečně blízko přibližovat.
Amber, vzpomeň si sakra na to, co jsi mu před chvíli řekla.
Už byl asi jen 2 centimetry ode mě. Můj dech se zastavil a čekala jsem na to, co se stane. Nějak jsem to tušila. A nejvíc mě štvalo, že jsem to nedokázala zastavit. Nechtěla jsem.

Jeho rty se otřely o mé a mě v břiše vybuchl roj motýlů, kteří zběsile polétávali v mém břiše.
Thomas se svými rty přitiskl na mé a začal s nimi jemně pohybovat. Cítila jsem se volně, jako kdyby všechny mé problémy zmizely nějak za mě. Teď jsem byla jen já a on. Jeho špatný protějšek, můj dobrý protějšek.

Rty jsem jemně pohybovala proti jeho. Jeho ruce se přemístily na má bedra, kde mě hladily. Chytil lem mého trika a já jsem se konečně vzpamatovala. Odtáhla jsem se a pozorovala jsem jeho velké černé duhovky, které se postupně zmenšovaly.
"Co ?" zeptal se trpce.
"Nechápu tě, absolutně vůbec. O co ti sakra jde ? Vždyť jsem ti řekla, jak to bude."

"Proč ? Proč ti to tak vadí ? Prosím tě, Amber." šeptl.

"Cítíš něco ke mně ?" tahle odpověď to celé rozhodne.
"Myslíš jako lásku ?" zeptal se tvrdě a mě to bylo jasné.
"Ano." odpověděla jsem vyčkávajíc na danou odpověď.
"Ne, lásku ne. Ale něco víc než přátelství tam možná je." vstal, obul se a odešel.
Já jsem tak zase zůstala sama se svými myšlenkami a doslova zmatenou hlavou.

×××××

Rodiče by se se měli vrátit nějak za 3-4 dny. Dnes u nás má spát Carly. Konečně jí vše řeknu.

Oblékla jsem si obyčejný Outfit, neměla jsem náladu. A kdo za mou blbou náladu mohl ? Ano, ten, který za ní může vždy.

Dole jsem si dala obyč snídani a vyrazila jsem do školy.

××××

Začátek února byl normální. Až na to, že byl sníh. Minulý rok vše roztálo, byla to škoda.

Doloudala jsem se do školy, kde jsem si vyndala věci ze své skříňky a odešla jsem do učebny fyziky.
Na tenhle předmět sedím sama, díky bohu.

Usedla jsem do zadní lavice, která byla popsána od jiné třídy. Dělá to skoro každý, že popisuje lavice.

"Dobrý den žáci, posaďte se." řekl pan učitel a hodina mohla začít.

××××

"Konečně !" řekla jsem, když jsem u nás doma odemykala ve 4 hodiny Carly.
"Promiň, balila jsem si věci." omluvila se Carly a usmála se.
"Musím ti toho tolik říct."
"A já si to ráda poslechnu." řekla moje černovlasá kamarádka a rozešla se nahoru po schodech.
"Jako doma!" okřikla jsem jí se smíchem.
"Jako doma!" odpověděla ona a já jsem se vydala nahoru za ní.

××××

"No, a pak mě zase políbil. A já zase spolupracovala. No a zase jsem na dně." vyprávěla jsem Carly včerejší událost, která se mezi námi s Thomasem stala.
"Co k němu cítíš ?"
"Asi ho miluju." řekla jsem a oči se mi zaleskly.
"A on ?" tahle odpověď už byla těžší.
"Právě že nic. Řekl, že ke mně možná cítí něco víc než přátelství, ale láska je prý fuj."
"To je problém." odpověděla Carly.
"Jo, to je." a taky že byl. Jsem totálně zamilovaná do kluka, který do mě ne.

Tak dneska další kapitola. Co říkáte ? Jak myslíte, že se to vyvine ?:)
Chtěla bych vám jen říci, že jsme překonali 10K přečtení a 900 votes.! Díky, díky moc ❤ mám velkou radost.❤
Chtěla bych vás o něco ještě poprosit. Co by jste řekli na to, kdybych začala psát podobný příběh jako tento?:) prosím o odpověď do comm.❤

Girlwithdreaaams❤