Badboy&Goodgirl

Sixteenth

O měsíc později.

Všechno se pokazilo, všechno šlo do háje. Zlomila jsem se. Doslova.

Zlomila jsem se kvůli klukovi, který mě dokázal jedinou větou rozhodit. Ano, přeháním.
Kdyby jsem se tím klukem nenechala zmanipulovat, vše by bylo OK, vše by bylo fajn.
Bohužel, nechala jsem si se sebou hrát jako s panenkou.
A to nejhorší na tom je, že ho pořád miluju.

My dva jsme spolu nic nezažili, absolutně nic.
Ani jsme spolu nechodili, v podstatě, jsme se jen líbali. 3×.

A proto to pořád řeším, protože mě pomotal.
A já se hodlám změnit.

××××

Novy Outfit.

Outfit obnášela košile, která měla trošku větší výstřih a uplé push-up džíny. Cítila jsem se v tom blbě, pořádně ani nevím, proč to dělám.
Protože jsi pitoma, Amber.
Jo, to bude asi správná odpověď.

Vlasy jsem si vyžehlila a pořádně rozčesala. A teď ta nejtěžší věc - Makeup.
Nebudu ze sebe dělat něco, co nejsem.
Ale už to děláš. Říkalo mé podvědomí a zase mělo pravdu. Jsem hold pravá blondýnka. Jako vždy jsem zvolila korektor a ten jsem zapudrovala. Dále jsem na oči nanesla šedý jemný stín a linky. Začínáš vypadat jak coura. Šeptlo zase mé podvědomí a já jsem se silně štípla. Proč to vlastně dělám ?

Pak jsem si ale vzpomněla na Thomase a dodělala jsem si rty. Vínová barva.

Otevřela jsem oči a shlédla jsem se od hlavy až ke konci brady. Vypadala jsem hezky, ale nebyla jsem to já.

A to je špatně.
Jsem totálně v háji.

××××

Došla jsem do školy, kde jsem následně vešla do naší třídy. Thomas tam byl dřív než já, což je trošku překvapení.

Thomas mě spatřil a koukal na mě bez vyrázu, bez známky emocích.

Po chvilce, kdy jsem já stala ve dveřích a on mě pozoroval, se usmál a zamaval mi. Teď jsem to byla já, kdo opařeně zíral.

"Ahoj." pozdravil mě vesele a jeho úsměv zazářil jak hvězdy na noční obloze.
"Neposlal jsi mě náhodou do háje ?" řekla jsem s dávkou ironického humoru v hlase a falešně jsem se usmála. Nova Amber jde na scénu.

"Dá se na to zapomenout, kotě ?" zeptal se Thom a já jsem nechápavě zvedla jedno obočí nahoru.
"Hele, o co ti jde ?" položila jsem otázku na rovinu a sama pro sebe jsem se začala cítit špatně. Nechápu ho.

"Amber, jsi fajnová holka, ale já nejsem na vztahy. To ti nestačí byt přáteli ?" řekl mile a já jsem naprosto žasla nad jeho stylem mluvy a chování.
"To už jsme snad řešili. Políbil jsi mě!"
"To tě to pořád tak žere? Je to jen debilni polibek, nedělej z toho něco víc, nedělej problémy."

"Já že dělám problémy ? Jako pardon, ale pro mě to znamenalo více." poslední slova jsem řekla smutně a usadila jsem se vedle něj.

××××

Hodina probíhala dobře, do doby, než se ke mně Thomas naklonil a zašeptal mi do ucha : "Ale jsi sexy, jak jsi namalovaná a oblečená, Amber." snažila jsem se tvářit neutrálně, ale stejně mi nakonec z rtů unikl tichý, skoro neslyšný vzdych. Thomas to ale očividně postřehl, protože se samolibě usmál. "Takhle si mi to líbí." pověděl a znovu se "věnoval" učitelčina výkladu.
"Co mi to děláš ?" zeptala jsem se.
"To bych se měl zeptat spíše já tebe.

×××××

"Amber! Amber, stůj!" zavolal za mnou hlas mé nejlepší kamarádky, s kterou jsem se poslední měsíc moc nebavila.
"Co je ?" zeptala jsem se nevrle, i když jsem chtěla nahodit milejší tón.
"Louis dnes pořádá party !" řekla šťastně Carly a já jsem podezřele zvedla jedno obočí.
"Hele, nechce se mi." poslední dobou ma Carly nějaké moc milé sklony k Lousovi.
"Proč ? Už je to od toho rozchodu dlouho."
"Tady ale nejde o rozchod, nemam náladu tam jít ani ho vidět. Promiň." řekla jsem. Ale tím, koho jsem nechtěla vidět, měl být Thomas. Carly si to ale špatně vyložila a zamračila se.
"Amber, sakra. Louis se změnil, je fajn !" řekla Carly a teď to byla ona, kdo se mračil.
"Jako promiň? Odkdy ty ho chráníš?"
"Je to fajn kluk."
"Podvedl mě !"
"Proč to řešíš ? Vždyť jsi to byla ty, kdo ten rozchod nechtěl řešit, Amber."
"Nechováš k němu náhodou až moc blízké city ?"
"I kdyby, co je na tom ?"
"Fajn."
S tímhle posledním slovem jsem si sebrala ze země tašku, která mi spadla z ramena, jak jsme se hadaly.
"Mám to teď těžký, sama to víš, nedělej mi to horší." pověděla jsem skoro neslyšně a odešla jsem ze školní budovy.

Mé slzy se spustily na povrch, neudržela jsem se. Nemůžu Carly ztratit.
Bylo mi špatně. Ona za nic nemůže, může milovat koho chce. Jsem špatná kamarádka.

Rozhodla jsem se, že půjdu rovnou domů, kde si lehnu. Cestou začalo pršet. To bych nebyla já, kdybych ten den nemohla ještě více pokazit.

Brečela jsem, hodně.
Cestou jsem byla vyčerpaná z mých vzlyku a tak jsem si sedla na lavičku, která byla u cesty. Slzy volně stékaly po mých mokrých tvářích.
"Co se děje ?" toho hle člověka tu teď vážně potřebuji.
"To tě nemusí zajímat."
"Chci ti pomoci." slyším dobře ? Někdo jako on mi chce pomoct ?
"Dal jsi mi jasně najevo, že mě nechceš."
"Třeba neříkám úplně pravdu."

Konečně jsem zvedla pohled a spočinula jsem jím na jeho tváří, kterou zdobil upřímný úsměv.
"Co se se mnou děje ?" zeptala jsem se spíše sama pro sebe.
"Samé nevím. Už delší dobu si pokládám tu samou otázku."
Řekl Thomas a já jsem přikývla.

Ale tentokrát jsem to byla já, kdo spojit naše rty v jedny.

Ze slušné holčičky se stane něco drsnějšího.

Děkuji moc za překonání 500 hvězdiček. Mám z toho radost 😊 moc díky..(:
Co říkáte na tuto kapitolu ?