Badboy&Goodgirl

Second

Otevřela jsem dveře a pohled se mi naskytl na uřvané prváky. Jelikož jsem ve 3 ročníku, bude mi 18 let.
Za týden.
Jsem z naší třídy skoro nejstarší, myslím, z dívek.

Došla jsem ke své skříňce a tam zadala 4 místný kód.
1807

Vyndala jsem si potřebné sešity na daný den a uklidila si sešity, který ten den nepotřebuji.
S batohem na zádech a angličtinou v ruce jsem se vydala do třídy.

Prošla jsem dveřmi a pohledem hledala moji kamarádku, Carly.
Sofia Carson jako Carly MCBoor.

Nadšeně se na mě podívala a rozeběhla se ke mně.
Carly je jako má sestra.
Říkám ji vše, doslova vše.
Věřím ji, protože ona umí udržet tajemství a je stejně tvrdohlavá jako já.
Společně jsme toho prožily hodně.
Od aquaparku po přespání, od hádek k usmíření, od smíchu k breku.
Prostě sis.
"Jak to jde?" zeptala se mě Carly se smutkem v očích.
"Sama víš, nebudu to řešit." odpověděla jsem.
"Měla by jsi to řešit. Vždyť tě podvedl! To to pro tebe nic neznamenalo? Vždyť ti ublížil, Am."
"Carly, je mi to líto. Ale zjistila jsem jaký je, nemůžu se dokonce života utápět ve smutku kvůli někomu, kdo mi za to nestojí.
Věřila jsem mu, měl mou důvěru.
Ale tu už ztratil, takže tak." dokončila jsem svůj 36 slovný výklad a usmála se na ni.
"Dobře, ale..." "Žádné ale, prosím." Tím jsem jí utla a dal to nechtěla rozebírat.

Louis vešel do třídy. Měl hnědé vlasy a hnědé oči jako vždy.

Byl to kluk, který byl pro všechny holky "ten pravý". Já jsem měla to "štěstí", že se zamiloval zrovna do mě. Bohužel, bohu dík, si našel lepší, aby si zřejmě nezkazil reputaci.
Jeho oči vždy zářily odhodláním, vždycky si o sobě myslel, že je něco více. Ze začátku jsem si to myslela také.

Shawn Mendes jako Louis Merson.

Nechci tady celou dobu řešit můj vztah s ním. Ani nebudu.

Jeho hnědé oči upíral po třídě, jako kdyby někoho hledal. Mě.

Když se naše pohledy střetly, mými oči přeběhl smutek, žal, upřímnost a štěstí.
Jeho oči přeběhl smutek, bolest, arogance.
Ano, arogance.

Pohled jsem odvrátila a znovu jsem se zadívala do své anglické učebnice.
Louis si sedl na své místo a dělal to samé.
Bůh mě má asi rád, ale mám vážně štěstí, když Louis sedí za mnou.
Jo, bezva.

Díky bohu do třídy vešla naše angličtinářka, paní Loodowá.
Vykračovala si ve svých šedých kalhotech, bílé košily a vlasy měla seplé do elegantního drdolu.

"Good morning" pozdravila nás a my jsme se posadili.....

---------------

Školní den utekl jako po másle, doslova.

Batoh jsem si hodila na lavičky před jídelnou, jak to dělám vždycky.
Vzala jsem si tác a došla jsem si nabrat salát.
Do misky jsem si dala rajčata, salát, okurky a papriku. Zalila jsem to Balsamicem a posypala parmazánem.

V naší jídelně máme možnost si tak to dělat vlastní saláty, ale kuchařky také normálně vaří. Eh, normálně.
Dnes jsem si dala ale jen salát.

Do skleničky jsem si nalila pomerančový džus a do ruky jsem ještě uchopila sušenku Snikers.

Sedla jsem si k volnému stolu a netrpělivě jsem vyhlížela Carly. Poslední 2 hodiny nemáme spolu.
Já mám dějepis a literaturu, ona má španělštinu a matematiku.

Právě jsem si nabírala rajče, kdyby mě někdo nevyrušil a já se ho nelekla.
Louis.
"Co potřebuješ?" zeptala jsem se s malou dávkou ironie v hlase.
"Odpuštění ?" zeptal se spíše otázkou a upřel na mě své dva kaštany na obličeji. (Oči :D)
"Zamítnuto." odpověděla jsem mu a začala jsem se věnovat znovu svému obědu.
"Amber, no tak. Bylo to jen jednou, jen jedna chyba, prosím."
"Prostě ne. To ses s ní jako omylem vyspal a já ti mám odpustit, ne díky."
S tímto mým posledním slovem jsem vstala z židle, odnesla tác, do ruky jsem si vzala sušenku a nasupeně jsem odešla z jídelny.
Na Carly jsem už ani nečekala.

Uuuu, nový díl :)