Badboy&Goodgirl

Thirty-two

O měsíc později

Konečně jaro. Můj šatník jásal a já s ním ! Ráno jsem byla obzvlášť dobře naladěná. Na příčinu se neptejte, sama to totiž nevím. 

Bosa jsem došla ke skříni, kde jsem vyndala jedno krásné tričko s krátkým rukávem. Nosila bych ho klidně i v jiných ročních obdobích, ono to tričko je ale nejhezčí samo o sobě. Vzala jsem si ho tedy k černým džínám.

V koupelně jsem provedla normální rutinu. Musím uznat, že jsem se pomalu přestávala malovat. Mé líčení teď bylo jen o řasence a o korektoru. Čekala jsem, že když začnu chodit s Thomasem, stane se ze mě nějáká Badgirl. Opak je však pravdou. Nemůžu si pomoct, ale s Thomasem si prostě přijdu sama sebou. I když mi neustále dává najevo, jak jsem upjatá a tak dále, stejně mě má podle mě rád.

Nejsem dokonalá, ale to není nikdo. Každý má nějaké nedokonalosti, to je ale dobře. Mám takový pocit, že Thomas ale hledá někoho dokonalého. Problém je v tom, že dle mého názoru nikdo takoví není. Nebudu mu ale kazit radost.

Mám pocit, že už mi totálně jeblo. Vylejvám si tady své pocity už asi 10 minut před zrcadlem a mamka na mě volá, jestli si myslím, že jsem Alenka v říši divů nebo co. Nechápu, nad čím to přemýšlím. Měla bych žárlit ! Bát se, že se Thomas otáčí za jinými dívkami a tak. Stejně mám ale pocit bezpečí, pocit jistoty. Asi to nebude ten správný pocit, ale zatím mě nezklamal. A doufám že nezklame.

Konečně jsem se dostala do kuchyně, kde se na mě pobaveně koukala mamka. Snažila jsem se to ignorovat, ale marně. Nakonec jsem nad sebou taky jen kroutila pobaveně hlavou.

+++++

"Ahoj princezničko !" pozdravila mě vesele Carly a já jsem se na ní šťastně usmála. Tahle holka je pro mě sluníčkem. I přes ten nespočet hádek se máme rádi. A to se jen tak nezmění.

"Kdepak máš prince ?" rýpla jsem do Carly a ta mě spražila nebezpečným pohledem. "Má chřipku." řekla smutně a já jsem se uchechtla. Nikomu nemoc nepřeju, ale ty Carliiny románky mě nepřestávají udivovat.

"Co ?!" vyprskla a já jsem teď vypukla v hlasitý smích. "Nic, jen ať se Nick uzdraví." Carly mě ještě jednou sjela pohledem a pak se na mě usmála. "Těšíš se na ples ?" 

Hned mě smích přešel. Úplně jsem na ples zapomněla. 

V pátek, přesně za týden, se měl konat ples. Jen tak najendou. Nějak mi to vypadlo z hlavy, měla jsem toho teď hodně. Škola, Thomasovy narozeniny, samotný Thomas.....

O tom jsem se vlastně taky zapomněla zmínit. Thomas má za 2 týdny narozeniny. Zjistila jsem to náhodou, když jsem byla předevčírem s Clarity venku a ona najednou zděšeně vyjekla, že nemá dárek. Uklidnila jsem jí, že nemám narozeniny, ona mě ale jen pobaveně odsekla, že nemluví o mně, ale o Thomovi.

Poslední dobou jsem dost mimo. 

"Hálo, slečno blonďatá palice ! Jste tu s námi ?" Carly mě svým hlasem probrala z přemýšlení a já jsem se na ní tázavě zadívala.

"Jdeš na ten ples, že ano ?" zeptala se. "Asi ano." odpověděla jsem.

"Určitě jdeš ! Půjdeme v pondělí nakupovat šaty. Ty, já a Ashley s Amandou."

Ashley a Amanda byly nejlepší kamarádky. Měla jsem je docela ráda, bavit jsme se ale začaly až teď. Předtím jsme si nevěnovaly pozornost.

"Dobře." Carly poslední dobou nemělo cenu odporovat. Od té doby, co je s Nickem, je občas dost přesvědčivá. Říká, že má na ní Nick dobrý vliv.

+++++++++

Vyučovací hodiny utíkaly docela rychle, což bylo překvapivé. S Thomasem jsem se neviděla, protože měl jiné předměty než já. Trošku mě to mrzelo, protože mě najednou polila vlna žárlivosti. Co když sedí s nějakou krasavicí ?

Své myšlenky jsem rychle vyhnala z hlavy, když jsem onoho chlapce uviděla stát u své skříňky. Zářivě se usmál a mě tak opustily všechny špatné nápady. Rozeběhla jsem se mu přímo do náruče. Jeho blízkost mi i ten 1 den hodně chyběla.

Náš vztah se docela pohnul. Byli jsme si najednou blíže. Ještě jsme spolu, eh-eh, víte co, ale i tak jsme najednou k sobě byli "přívětivější". Thom mě do ničeho netlačil.

"Chyběl jsi mi." šeptla jsem mu do ramene. "Ty mně taky, květinko."

Květinko. Tak mi poslední měsíc začal říkat.

Flashback

"Konečně jaro !" zvolala jsem šťastně  a sedla jsem si na louku. 

Thomas se usadil vedle mě a za ucho mi dal sněženku.

"Jsi krásná." řekl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

Šťastně jsem se usmála a pohladila jsem ho po ruce, kterou měl stále na mých vlasech.

"Jsi moje květinka." Při tom oslovení se mi rozlil po tváři ještě širší úsměv.
"A ty můj květináč." dobře, já dokážu podělat každou romantickou chvilku.
Dala jsem si ruku přes pusu a Thomas se začal smát tak hlasitě, jako jsem ho ještě nikdy neslyšela.
"Promiň." špitla jsem.

"Jsi ale moje květinka. Rozkvétáš každým okamžikem čím dál více. Ale neuvadneš." a svou odpověď ujasnil tím, že mě nádherně políbil.

Nová kapča, docela oddychovka :D
Je tam i pár vtípků :D teda nwm, jestli jsou vtipné :( :D
UŽIJTE SI KAPITOLU 💜
Mimochodem, jak na to teď tak koukam, mohla bych začít opravovat předešlé kapitoly, nějaké části jsou až moc blbe :D