Badboy&Goodgirl

Thirty

30 kapitola ✔! Když nepočítáme infa atd :)
Votes klesají.. ? Proč pak ?💫

Stále posílejte otázky Do Asku ✨

Zvonek se rozezněl celým barákem.
Nervozita mě celou zaplnila. Proč jsem tak nervózní ?

Pomalu jsem scházela schod po schodu.
U dveří jsem se pořádně nadechla a uklidnila jsem se.
Nebudu z toho dělat nic velkého.
Co od toho vlastně očekávám ?

Otevřela jsem dveře a dech se mi malilinko zadrhnul.
Thomas měl na sobě krásnou bílou košili, kterou zdobil černý oblek a černá kravata.
Vypadal nádherně.
V ruce měl jednu krásnou, rudě červenou růži.
Usmál se na mě a dodal mi tím nějakou tu odvahu. Úsměv jsem mu nervózně opětovala.

Do čeho jsem se to jenom zase namočila ?

×××××××

Ruku v ruce jsme došli do restaurace, která vypadala už z venku velkolepě. Také to vypovídalo o její ceně. "Thomasi, to bude drahý." řekla jsem tiše. "No a ?" odpověděl s drzým úsměvem na rtech a mě tak rozhodil ještě více. "No tak fajn." Tohle byla už od začátku prohraná bitva.

"Dobrý den. Máme objednaný stůl pro dva. Na jméno Belin." hned jak jsme vešli do restaurace, ohromila mě její čistota a hlavně to, jaký v ní panoval klid. Zamilované páry si šeptaly zamilovaná slovíčka. Všichni působili elegantně a vkusně. Byla jsem velice ráda, že jsem si vzala ty šaty, jelikož v džínách bych tu nezapadla.

"Támhle je náš stůl." pověděl Thom klidně a mě tak probudil z myšlenek, které se mi honily hlavou.

Měli jsme stůl v rohu, takže jsme byli tak trošku odříznuti od ostatních. Mě to problém nedělalo.

Thomas jako pravý gentleman odsunul mou židli a kabát mi pověsil na věšáček, který se nacházel na zdi u každého stolu.

Vůbec jsem Thomase nepoznávala. Je tak podivuhodný. Je to kluk, který má podobu prince, jakého chce každá dívka. Já patřím mezi ně. Když jsem byla s Louisem, nepřipadala jsem si takto. Thomas má možná zevnějšek prince, ale vevnitř je jiný. To už jsem poznala. I tak ho miluji a stále doufám, že on mě taktéž. Dělám si možná plané naděje, ale hodlám bojovat. Protože Amber Mersonová nikdy neutíká z boje. Ona jen vyhrává. A když náhodou nevyhraje, z boje odchází se vztyčenou hlavou.

Bohužel, kdo ví jak tomu bude za pár měsíců. 

Oba jsme se usadili a vyčkávali jsme na příchod servírky. Přišla nějaká 30ti letá paní, která nám dala jídelní lístky s milým úsměvem na rtech. 

"Doporučil bych ti grilovanou zeleninu s vepřovým masem a bylinkovými bramborami. Dávají k tomu ještě salát a opékanou bagetu." prohlásil Thomas, když si všimnul mého nerozhodného výrazu, který jsem upírala na lístek. Zvedla jsem k němu své oči a Thomas pokýval hlavou, že to myslí vážně.

"Dobře, beru tě za slovo. Ale chraň tě ruka páně, jestli mi to nebude chutnat." odpověděla jsem s úsměvem a Thomas se zasmál. Ten smích je kouzelný.

"A co si dáš ty ?" Thomas se zase usmál, dneska se směje nějak hodně.

"Já si dám špagety s lososem, olivami a zeleninou. Moje druhé oblíbené jídlo." a oblízl si rty. V břiše se mi z toho gesta zachvělo v břiše a polkla jsem. Thomas si toho všimnul.

"Ještě jsem ti ani neřekl, jak jsi neodolatelně nádherná. Nejraději bych tě..." zbytek věty bohužel (bohudík) nedořekl, jelikož k našemu stolu nakráčela ona číšnice.

"Tak co to bude ?" zeptala se nás příjemným hlasem a Thomas jí pověděl objednávku. K pití jsme si dali každý sklenku vína.

"Tak ?" zeptal se po chvíli můj černovlasý přítel a já jsem povytáhla obočí. "Co ?" 

"Jak jde život ?" Ani jsem nevnímala, co dělám, ale nad jeho výběrem otázky jsem se z plného hrdla zasmála. Několik lidí se otočilo, protože můj smích zaplnil celou restauraci.

Thomas se mírně zamračil a sledoval mě nechápavým pohledem.

"Zaskočil mě tvůj výběr otázky." řekla jsem po pravdě, abych se vyhnula zbytečné hádce. 

"A co je na tom vtipného ?" tázal se zase on. "Ani nevím."

"No tak fajn, já se zeptám na něco jiného. Co tě o mně zajímá ?" Tahle otázka mě už jemně zaskočila. Chci se ho zeptat na tolik věcí, nečekala jsem ale, že mi to povolí.

"Několikrát jsem se setkala s tvou sestrou." jeho reakce byla překvapivá. Šlo vidět, že je zaskočen. "A proč se s ní scházíš ?"

"Říká mi pravdu a je dost milá." 

Když jsem z úst vypustila první větu, došlo mi, že to není tak úplně pravda. Ani ona mi neříkala pravdu.

"A co ti říká ?" Thomas znervózněl. Přece jen má nějaké tajemství.

"Nic moc. Vlastně spolu řešíme holčičí věci." vyhnula jsem se přímé odpovědi, Thomasovi to ale očividně nestačilo. Na nic se však už neptal.

"A co ty ?" zeptala jsem se na oplátku já.
"Co bych já ?" na rtech se mu vytvořil úšklebek.
"No, všechno možný. Řekni mi o sobě něco. Nic o tobě nevím." vyčetla jsem mu a bylo mi trošku líto, že toho o něm tolik nevím.
"No, jak víš, mám sestru. Clarity. S tou jsi se už seznámila. O té jsme ale mluvili už dost.
Narodil jsem se v Anglii, ne tady v New Yorku.
Rodiče se rozvedli a já tu žiju jen s mamkou. Táta je stále v Londýně."
Tohle jsem třeba vůbec nevěděla. Měla jsem nějaké nutkání, abych se toho o něm dozvěděla co nejvíce.

Hltala jsem každé jeho slovo.

"No, ani nevím, jestli táta někoho má. Poslední dobou jsem s ním nebyl v kontaktu." dopověděl nějaké ty zajímavosti o jeho rodině.

"Co kdyby jsme dali maraton otázek ?" vyhrkl z ničeho nic a mě tím dost překvapil.
"Ráda, ale začínám !" Thomas se jen zasmál nad mou nedočkavostí, ale souhlasil.
"Nejoblíbenější barva ?"
"Modrá." odpověděl pohotově.
"Teď já, tvůj největší sen, Amber."
"No, chtěla bych navštívit Austrálii a být profesionální tanečníci."
Řekla jsem mu můj sen, který věděla jen Carly.
"Ty tancuješ ?" "Ano, ale teď se ptám já."
"Takže, Thomasi, 3 věci, které tě činí šťastným."
"Jídlo, postel a ty."

To co řekl, mě dost zahřálo u srdce.
Ale také mě to dost překvapilo.
Nehraje mi tu totiž dost věcí.
Thomas strašně často totiž mění názory.

Dneska taková uvolněnější kapitola.
Příště snad ještě bude pokračovat v restauraci.:)
Názory ? 😊❤

PS : Ten, kdo ještě napíše otázky do asku, bude popřípadě sdílen:D