Badboy&Goodgirl

Twenty-nine

Co by jste řekli na tento cover ?❤

Chci, aby jste věděli, že si vážím každých krásných komentářů, zpráv a votovani ❤ jste super ❤😃🙌 děkuji, teď ke kapitole ❤

"A kam tedy půjdeme ?" zeptala jsem se nedočkavě mého společníka.
Ten se jen šibalsky usmál.
"Heej, povídej !" byla jsem hrozně natěšená.

Jsem tak strašně nerozhodný člověk. Chvíli o tomto člověku mluvím záporně, jaký je to debil atd. Najednou se s ním držím za ruku a jdeme spolu někam do neznáma.

"Jdeme do jump-parku a následně do restaurace, slečno nedočkavá." šťastně jsem se usmála, ale přece jen jsem byla trošku nervózní.

Salta jsem se bála vždy skákat.
Bála jsem se a bojím se pádu.

"Copak ?" Thomas si očividně všimnul změny výrazu na mé tváři.
"Nic." vyhnula jsem se pravdivé odpovědi a tak jsme pokračovali v chůzi dál.

×××××

Došli jsme k oné budově. Pořád nechápu, že končí únor a už je takové teplo ! Jsem oblečena teple a už cítím, jak se potím.
Budova byla velká, vypadala dost upraveně a nově.
V jump-parku jsem nikdy nebyla, takže nervozita a vzrušení byly dost pravděpodobné.

Thom mě vedl za sebou.
Vztah mezi námi je prazvláštní. Nejste jediní, kdo tomu nerozumí.
Sama jsem v tom ztracena. Nechám tomu volný průběh.

Otevřeli jsme dveře a pohled se mi naskytl na 'recepci' či pokladnu.

I přes mé veškeré protesty Thomas rozhodl, že zaplatí on a tak to bude vždy.

Každý jsme šli to jiné šatny. Já tudíž do dámské, Thomas do panské.
Přijde mi divné říkat 'můj přítel'. Třeba časem. Kdo ví, jak to vůbec bude.

Oblékla jsem si oblečení, které jsem měla v tašce.

Můj sportovní 'outfit' byl možná moc odvážný.
Ale neměl být.
Když jsme totiž s Thomasem šli sem, projelo kolem nás auto a nahodilo mi celou tašku. Bohužel, i tilko.
Díky bohu že sebou mám sportovní modrou podprsenku, která se dá nosit i bez tílka.
K tomu jsem si vzala obyčejné černé tříčtvrteční legíny a kolem pasu jsem si uvázala bílou mikču.