Badboy&Goodgirl

Twenty-seven

Chcete další kapitolky ? Podle votes to poznávám.:D votujte, aby byly další 😊💞 díky moc 💞

"Takže ?" zeptala jsem se Thoma a on se jen pobaveně usmál.
"Ano, je to má biologická sestra." řekl mi už po 10 a já jsem stále měla zamyšlený výraz. Jen oči měli stejné, jinak nic.
Stejně mi tu něco nehrálo.
"Nevěříš mi ?" řekl Thomas s uličnickým úsměvem a já jsem nervózně přikývla.
"Asi věřím."
"Musíš mi věřit úplně ve všem, Mersonová." mám mu věřit ve všem ? Je mu to asi přišlo vtipné, ale mě ne. Od té chvilky, co jsem mluvila s Clarity, uběhlo 5 dní. S Thomasem jsme dneska zase po delší době spolu, sami. Ne jako ve škole či někde v doprovodu celého národu.

"Copak ?" očividně si všimnul mého zamýšleného výrazu, který nebyl úplně důvěřivý.
"Mám ti věřit ? A jak ve všem ?" zase tolik otázek..
"Jsme pár. Musíme se naučit si důvěřovat."
"Ano, jsme sice pár. Ale je tolik věcí, které jsme prostě ještě neudělali-" umlčel mě jemným polibkem.

Polibek jsem mu opětovala. Na chvíli jsem se odtrhla a v rychlosti jsem řekla : "Tamtu konverzaci ale dořešíme."
Thomas se usmál a já jsem se zase ponořovala do jeho krásného úsměvu.
"Rozkaz, mami." a znovu se přitiskl na mé rty. Už ale hruběji.

Vyzdvihl mě ze sedačky do vzduchu a já jsem mu nohy omotala kolem jeho pasu. Tyhlety chvilky.
Jednou rukou mě přidržoval pod zadkem a druhou rukou mě hladil ve vlasech. Rozpustil můj culík.
Do polibku jsem se zasmála.

Najednou mi něco došlo.
Milujeme mě vůbec ?

Dotyčný si všimnul mého strnulého výrazu a nervózně se na mě podíval.
"Co ke mně vlastně cítíš ?" no, ze začátku jsem to nechtěla říct takhle na plnou hubu, ale co už.

Znejistěl.

To jsem přesně nechtěla, aby udělal.

"Thome ?" zorničky se mu stáhly.
"Amber, mám tě rád, asi hodně. Ale zatím nedokážu říct to, co chceš."
Kdyby jste mě kopli, bolelo by to méně.
"Do-dobře." seskočila jsem z jeho pasu. On se posadil zpátky na sedačku a hlavu si založil do dlaní.

"Co po mně tedy chceš ?" otázka, kterou jsem mu položila už několikrát, co se známe, my znovu zazněla z úst.
"Nech toho, prosím tě." z toho úsměvavého chlapce, který tu stál ještě před minutkou, byl najednou naštvaný a mrzutý boy se zuřivými oči.
Nebudu lhát, strach mi to přece jen nahnalo. I přes to jsem si stála za svým názorem.
"Thomase Beline, já jsem se na něco ptala !" řekla jsem už více nahlas, i když jsem se bála odpovědi.
"Kurva, Amber. Teď jsem ti to řekl. Mám tě rád. Ale tohle mě sere. Neměň mě ! Jsem Badboy a mám dost posranejch věcí za sebou." tohle bolelo. Zase. Jeho slova byla zlá.
"Běž pryč." celý naplý vstal ze sedačky, sebral svou bundu z věšáku a vztekle za sebou práskl dveřmi, až jsem nadskočila. To je tak špatné chtít znát pravdu ?

×××××

Pozorovala jsem své tělo v zrcadle. Nebyla na něm žádná změna. Ale přece jen by se něco našlo.
Můj postoj.
Před měsícem jsem stála ustrašeně, záda sice rovná, ale působila jsem až moc zranitelně. Ale teď ? Vypadala jsem takzvaně drsněji.

Jo, mohl za to on. Naučil mě se trošku odvázat, to je pravda. A ono se to na mně podepsalo. Už nejsem ta malá nesebevědomá dívka. Je to ale dobře ?

Byla to chyba. Byla chyba se měnit kvůli člověkovi, o kterém prakticky vlastně nic nevíte. Nic.
Znám jen jeho vzhled a kousek z jeho osobnosti a chování.
Ale jeho tajemství ? Jaký je doopravdy ? Jeho přátele ? Jeho rodinu ? Jeho dům ?
Neznám nic. 

Za to on ze mě zná skoro vše.
Protože já jsem byla tak laskavá a otevřela jsem se mu. Další chyba.

××××

Hodina ubíhala velice, ale velice pomalu. Už mě vážně bolela ruka z neustálého opírání mé hlavy o mou zmiňovanou levou roku. Zapisovala jsem si jen něco. Byla jsem skleslá. Ale proč vlastně ? Do háje, vždyť jsme spolu asi jen měsíc. A já z toho dělám svatbu. Ach jo.
Nemůžu si se vším dělat až tak velkou hlavu, akorát z toho budu ještě víc smutná. Musím tomu dát volný průběh.

"Slečno Mersonová, jste tu s námi ?" hlas učitelky mě probral z transu.
"Ano, paní učitelko." řekla jsem, stále ještě trochu mimo.
"Aha, takže co jsem před chvíli říkala ?" sakra.
"No, já .-" vykoktala jsem ze sebe něco, co bylo velice trapné.
"Začněte poslouchat a buďte zase v našem světě, ano ?" na to se otočila k tabuli a já jsem se snažila zaposlouchat do výkladu, který jsem předtím přeslechla.

××××

"To je průser." vyhrkla ze sebe Carly, když jsem jí pověděla svoje trable.
"Já vím." zaskučela jsem na celý park, až se pár lidí otočilo.
"Nechám tomu volný průběh." řekla jsem rozhodně a Carly na znamení souhlasu kývla svou černovlasou hlavou.
"Tak se mi to líbí." odpověděla a chytla mě kolem ramen.

Co říkáte ? Najednou je méně votes. Votujte, ať vim, že se kapitoly líbí.:) ještě dnes asi vydám první kapitolu u nové fanfikce na HP ! Chtěli by jste ?:)