Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔

2. - Nové schopnosti, aneb Čau, Tony!

Probrala jsem se ve své cele. Na chvíli jsem si nemohla vzpomenout, co se vlastně stalo, ale pak se mi všechno vybavilo. To, jak mi do těla vstříkli modrou tekutinu. Cítila jsem podivnou sílu, kterou jsem předtím nikdy necítila. 

"Emily?!" křikl Pietro a zabušil na stěnu mojí cely. 

Trhla jsem sebou a podívala se tím směrem. "Pietro? Co se děje?" zeptala jsem se.

"Emily, jsi v pořádku?" zeptala se mě Wanda a v jejím hlase jsem slyšela starost a úlevu. 

"Jo, je mi dobře. Co se stalo? Proč Pietro tak křičel?" nechápala jsem. 

"Emily, byla jsi v bezvědomí dva týdny, mysleli jsme, že jsi mrtvá..." Pietrovi se zlomil hlas.

Zarazila jsem se s otevřenými ústy. "C-cože? Dva týdny?" 

"Jo...ale jsem ráda, že jsi vzhůru," řekla Wanda a podle zvuku bylo znát, že se posadila. "Ale jsi trochu jiná...Myslím podle schopností. Máš tři, které jsi předtím neměla." 

Zarazila jsem podruhé. "Jaké schopnosti?" zeptala jsem se zvědavě. 

Wanda už ale neodpověděla. 

Místo toho jsem ucítila něco, jakoby se mi někdo pokoušel nabourat do hlavy. Chytila jsem se za hlavu. 

"Nevím, jak je to možné, ale máš schopnost telepatie, telekineze a teleportace. Takže schopnosti, které mám já. A nejsi hlídaná, což znamená, že se teď odsud můžeš dostat," ozval se mi Wandin hlas v hlavě. 

"Jak je to možné?" zeptala jsem se jí taky telepaticky. 

"Nejsem si jistá, asi ti to vstříkli s tím sérem do těla. Každopádně se můžeš odsud dostat," řekla Wanda naléhavě. 

"Ale co vy? Bez vás nikam nepůjdu," odporovala jsem. 

"Nedělej hlouposti, Emily. Najdi svého otce a my najdeme východisko, jak se odsud dostat, jasné? Teď mě dobře poslouchej. Zavři oči. Jen zavři oči a vybav si, co nejpřesněji, místo, kde se chceš ocitnout. Rozumíš mi?" 

"Rozumím, Wando. Mám vás ráda. Až se s tátou dohodnu, přijdu pro vás a zachráním vás," řekla jsem telepaticky. "Swettie, nezapomeň na to kafe, cos mi slíbil," řekla jsem Pietrovi. 

Ten se jen zasmál. "Neboj, kotě. Dostaneš ho." 

Přikývla jsem a zavřela oči. Následně jsem si vybavila Central Park v New Yorku, co nejpřesněji. Každou jeho částečku. A pak jsem ucítila, jak mizím. Byl to pocit, jako byste se v něco měnili a přesto jste zůstávali sami sebou. 

Pak jsem, až podivně lehce, přistála v Central Parku. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude byli lidé a nad Central Parkem se tyčila obrovská budova, která nesla název Stark. 

Stark...Táta! Rychle jsem se sebrala na nohy a vydala se tam. Musím tátu informovat, že existuju. Jinak Pietra s Wandou nikdy nezachráním. New York je nádherné město, dokud na vás nekoukají jako na odpad společnosti. 

Konečně jsem se dostala před Stark Tower a opatrně jsem zaklepala na vchodové dveře. 

"Kdo je tam?" zeptal se robotický hlas. 

"Ehm...Emily Starková. Dcera Tonyho Starka a Daphne Roobsové," odpověděla jsem lehce nervózně. 

"Emily Starková? O žádné Emily nevím, máte domluvenou schůzku?" zeptal se robot. 

"Samozřejmě, že ne. Právě teď musím s otcem mluvit. Je to důležité, prosím," zašeptala jsem prosebně. 

"Zeptám se pana Starka, zda má čas Vás přijmout," řekl robot a poté se ozvalo cvaknutí, jak robot vypnul odposlouchávání.