35. - Pizzař Parker.

1.8K 107 18
                                    

Ráno přišlo až nemilosrdně brzo. A nebylo to jen slunce, které mě probudilo, ale prudká bolest v břiše. Rychle jsem se zvedla z postele a vyběhla do koupelny. Stačil mi jeden jediný pohled na zkrvavená stehna, abych pochopila, že celej tejden budu trpět. 

"Do prdele," zavrčela jsem tiše a osprchovala se, abych ze sebe smyla krev. Nechala jsem na sebe vodu téct dlouho. Po několika dlouhých minutách, kdy jsem vyplýtvala snad hektolitry vody, jsem vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. Vysušila jsem si vlasy a do těla si zavedla věc, která znemožnila krvi dostat se ven. 

Opřela jsem se o umyvadlo a ruku si položila na břicho, do kterého mi vystřelila další bolest. Zasyčela jsem bolestí a povzdechla si. Zrovna, když chci mít dovolenou, se zase musí něco podělat. Paradoxně věc, kterou jsem posledních deset měsíců nemusela řešit, se vrátila a dávala mi to pořádně sežrat. 

Když se bolest trochu zmírnila, vzala jsem si na sebe heboučký župan a zavázala si ho kolem těla, abych byla v teple. "Friday? Objednej mi prosím pizzu. Šunkovou," požádala jsem jí a tiše vešla do ložnice, kde na posteli spat rozvalený Pietro. 

Pousmála jsem se a přešla k němu. Jemně jsem ho políbila na čelo a přikryla ho dekou, kterou měl vedle sebe. Pak jsem se odtáhla a tiše vyšla z ložnice, abych ho neprobudila. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila sklenici vody a hodila do sebe nějaké prášky proti bolesti. Poté jsem si sedla na sedačku a vzala telefon do ruky, abych se ozvala Tonymu. 

Vytočila jsem jeho číslo a telefon si dala k uchu. 

Konečně to zvedl a ozval se jeho unavený hlas. "Zlatíčko? Je všechno v pořádku?" zeptal se. 

"V tom nejlepším, tati. Ale ty zase zníš nějak unaveně, děje se snad něco?" zajímala jsem se a přehodila přes sebe deku. 

"Fury nás v noci zavolal na misi, ale jinak se nic neděje. Je to asi deset minut, co jsme se vrátili," řekl a zazíval. 

Protočila jsem očima. "Tak to je pěkně hnusný, vytáhnout vás z postele," politovala jsem je. 

"To teda bylo," přitakal rychle. "A co vy? Nepodpálili jste to tam?" 

"To se nemusíš bát," ušklíbla jsem se. 

"Zatím se docela bojím," vrátil mi to ironicky. 

"Boha jeho, není mi pět let, tati," zabručela jsem a sykla bolestí. 

"Emily? Jsi v pořádku?" zeptal se rychle. Zřejmě jsem sykla hlasitěji, než jsem si myslela. 

"Jo, nic mi není. Jen mě bolí břicho," odpověděla jsem. 

"Neříkej mi, že jsi zase těhotná," vyděsil se. 

"Ne, to vážně nehrozí," broukla jsem a myslela to vážně. "Jen mi není moc dobře, ale asi jsem se jen přejedla." Vážně vlastnímu tátovi nechci říkat, že jsem to dostala. 

"A nechceš se teda vrátit? Pokud ti není dobře, tak-" začal ustaraně. 

"Jen to ne. Když už jsme Furyho přesvědčili, aby nám dal dovolenou, tak to nechci rušit," přerušila jsem ho rychle, aby ho nenapadla nějaká hovadina. 

"No jak myslíš, princezno. Kdyby jste si to rozmysleli, dej mi vědět. Půjdu si lehnout," řekl a podle tónu měl vážně namířeno do postele. 

"Hlavně se dobře vyspi. Mám tě ráda, tati," usmála jsem se. 

"I já tebe, holčičko," řekl a ukončil hovor. 

Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat