34. - Prohraná sázka.

2.2K 100 24
                                    

Ve vodě jsme blbli jamko by nám opět bylo patnáct. Strávili jsme ve vlnách několik nádherných hodin, dokud jsem se nedoplazila na pláž a nelehla si na záda. 

Pietro se ke mně po chvilce připojil a zasmál se. "Prohrála jsi, princezno," řekl, když se svalil vedle mě. 

Protočila jsem očima a nadzvedla se na loktech. "A úkol máš jakej?" zeptala jsem se ho přímo. Když už, tak ho chci znát hned. 

Udělal stejný pohyb jako já a ušklíbl se. "Ve spodním prádle uvaříš večeři," vyhrkl ze sebe. 

Povytáhla jsem obočí. "To je všechno?" broukla jsem. Nějak se mi nechce věřit, že je to všechno. 

Pokrčil rameny. "Jo. Samozřejmě, že se budu dívat, jak vaříš," dodal s potutelným úsměvem. 

Zakoulela jsem očima. "Stejně nebudeš dávat pozor, co dávám do jídla, protože mě budeš očumovat," řekla jsem a hodila na něj trochu písku. 

Vyjekl a rychle se vyhl letícím zrníčkům písku. Pak se zvedl a naklonil se nade mě. "Takže ty budeš provokovat, jo?" řekl tiše a pohlédl mi do očí. 

Zatajila jsem dech a hleděla mu do jeho očí. Pak jsem po chvíli přikývla a ušklíbla se. "Já vždycky, zlato," řekla jsem a rychle jsem se od něj odvalila, abych se mohla zvednout. 

Zvedl obočí a ublíženě se na mě podíval. "Kam to utíkáš?" zeptal se a tvářil se jako odkopnuté štěně. 

Pokynula jsem hlavou k vile. "Půjdu se osprchovat a udělat večeři. Už je dost hodin," řekla jsem a usmála se. 

Také vstal a přešel ke mně. Pak přikývl. "Tak dobře," souhlasil a políbil mě na čelo. 

Přivřela jsem oči a nechala se unášet tím kouzelným okamžikem. Tolik jsme si toho prožili a nyní spolu blbneme v Malibu jako dva teenegeři. Vzpomínala jsem si na tu noc, kterou jsem tehdy strávila na terase Toweru. Na sobě jsem měla kabát a přemýšlela nad tím, co se vše stalo. A pak se tam objevil on. Nikdo z Avengerů mě nikdy nedokázal vykolejit tak jako Pietro. A v tu noc jsem si uvědomila, že ho doopravdy miluju. A on se neotočil ke mně zády, naopak. Cítil to samé. 

Odtáhl se ode mě a pohlédl mi do tváře. "Půjdu si ještě zaplavat, ty se jdi osprchovat," řekl s úsměvem, otočil se ke mně zády a rozeběhl se vstříc vlnám. 

Pozorovala jsem ho, jak skočil nádhernou šipku do vln a vynořil se hlavou napřed. Byl šťastný, ač jej trápila jedna věc. Můj strach. Viděla jsem to na něm, ačkoliv se to snažil skrývat. 

Odvrátila jsem se a přehodila přes sebe ten průhledný cardigen. Pak jsem vešla do vily a namířila si to do ložnice. Vysprchovala jsem se a vlasy si vyfoukala, aby nabraly objem. Poté jsem si na sebe vzala černé krajkové spodní prádlo, abych splnila Pietrův úkol. Nevadilo mi to, mohl vymyslet něco horšího.

 Nevadilo mi to, mohl vymyslet něco horšího

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat