10. - Ultron

3.9K 196 9
                                    

Ráno jsem se probudila a Pietro už u mě nebyl. Protřela jsem si oči a posadila se. Rozhlédla jsem se kolem. Rozházené knihy z knihovny, kterou jsem včera zlostí převrátila a pootevřený balkón. Kolem balkónových dveří vlála modrofialová záclona. 

Pak mi pohled padl na můj noční stolek. Ležela tam kytice růží a malý lístek. Usmála jsem se a vzala lístek do ruky. Poznala jsem Pietrův rukopis, takže jsem se dala do čtení. 

Dobré ráno, lásko,

s ostatními jsme se dohodli, že tě necháme spát a do Sokovie odjedeme bez tebe. Je to pro tebe lepší, věř mi. 

Miluju tě,

Pietro.

Když jsem dočetla poslední slovo, tak jsem zavřela oči. Oni mě tu vážně nechali?! "Jarvisi, připrav můj oblek! Poletím do Sokovie," rozkázala jsem. 

"Je mi líto, slečno, ale pak Stark mi zakázal Vás kamkoliv pustit," odpověděl Jarvis monotónním hlasem. 

"Chceš, abych to tu rozmetala na kousky?! Okamžitě mi dej můj oblek nebo se odsud dostanu bez něj!" zavrčela jsem vztekle a vstala z postele. 

Jarvis si povzdechl. "Jak si přejete, slečno, ale varoval jsem vás," řekl a můj oblek se přede mnou okamžitě objevil. 

Rychle jsem si dala sprchu a oblékla se do obleku. Následně jsem zavřela oči a teleportovala se do Sokovie. 

Když jsem se tam objevila, okamžitě jsem se skrčila před nějakou střelou. "Tohle bude sranda," ušklíbla jsem se a vyletěla do vzduchu, abych měla přehled o tom, co se děje. 

Všude kolem pobíhali vojáci a útočili na ostatní Avengers

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Všude kolem pobíhali vojáci a útočili na ostatní Avengers. Tu a tam jsem někoho známého zahlédla. když jsem si ale všimla divné věci. Nebyli tu všichni. Chyběli Pietro s Wandou. 

Zamračila jsem se a pomocí telepatie je vyhledala. A našla jsem je uvnitř té budovy, kde je drželi. 

Odpojila jsem se z Pietrovy mysli, aby nevěděl, že jsem tady, a rychle se tam vydala. Sem tam jsem sestřelila nějaké zbraně, které po mně střílely. 

Propletla jsem se ochrannými odstřelovacími věžemi, přičemž jsem nějaké vyřadila z provozu, a dostala se dovnitř té budovy. 

Postupovala jsem dál a dál, dokud jsem neuslyšela několik hlasů. A jeden z nich jsem stoprocentně poznala! Byl to ten chlap, co na mně neustále dělal pokusy a píchal mi do těla různý séra. 

"Jste si jistý, že jste na správné straně? Chcete pracovat pro toho ubožáka, kterej vám zabil rodiče? Byl to Stark, kdo shodil tu bombu na váš dům. Ten útok by naplánován na vás dva a ta jeho dcera o tom věděla. Cožpak nevíte, že se Starkům nedá věřit?" 

Vykulila jsem oči. To snad nemyslí vážně! Nebude mému příteli a mojí nejlepší kamarádce takhle motat hlavu! 

"Proč si myslíš, Pietro, že ta holka s tebou je? Protože tě miluje? Ne, protože jsi jí užitečný. Přemýšlejte. Má stejné schopnosti jako Wanda, možná lepší, tak proč by tě potřebovala, Wando? Jde jí jen o Pietra, o nic víc," říkal ten chlap dál. "Až jí budeš k ničemu, odkopne tě jako kus hadru. Využij svou sílu proti ní." 

Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat