!!!První díl!!!
Emily Stark je dcerou Tonyho Starka a Daphne Roobsové. Daphne vychovává svou dceru sama, jelikož Tony netuší, že má dceru. Celý Emilin život se převrátí naruby ve chvíli, kdy do jejich domu vtrhnou přívrženci Hydry a před očima jí za...
Popravdě, už nevím, jak dlouho mě Ultron vězní. Snad dny, možná týdny nebo i měsíce. Jedinou útěchou a podporou jsou mi Wanda s Pietrem, kteří se na stráži střídají. Wanda sice nebyla ráda, když zjistila, že mi Pietro řekl pravdu, ale pochopila to.
Střídali se po dvou dnech. Jeden den u mě jeden z nich byl, pak mě museli zase na den nechat samotnou.
V posledních dnech na nich byla vidět jakási netrpělivost, možná strach. Řekl jim Ultron snad, co má v plánu?
Pozorovala jsem to, ale neptala se. Nechtěla jsem se jim do jejich mise nijak vtírat, ale jednou, když u mě byl Pietro, jsem to už nevydržela.
"Zlato? Co se děje?" zeptala jsem se ho, zatímco seděl na židli u mé postele a hleděl do blba. Už jsem nebyla přivázaná, ale dveře byly zabezpečené tak, abych se odsud nemohla dostat pomocí svých schopností.
Pietro se na mě podíval a nevesele se usmál. Spíš smutně, než nevesele. Bylo mu to vidět na očích. "Máme problém. Ultron chce celou Sokovii nechat vyletět do vzduchu a pak jí pustit na zem, aby zabila celé lidstvo. A do toho má plán na to, jak si nechat udělat své vlastní tělo," odpověděl sklíčeně a vložil hlavu do dlaní.
Dala jsem mu ruku na rameno a pohlédla na zem. "Tak to řekněte Avengers, pomůžou vám," navrhla jsem tiše.
Zakroutil hlavou. "To nejde. Nikdo z nich o téhle naší misi neví, to znamená, že nás mají za zrádce," řekl a pohlédl mi do očí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kousla jsem se do rtu. "Musíte jim to asi říct. Říct, že to byla mise, o které nikdo neměl vědět. A říct jim, že jsem v pořádku, že víte, kde jsem. Uhrát to na mě. Jakmile Tony uslyší, že jsem v pořádku, bude vás poslouchat. Musíte to risknout," zašeptala jsem a objala ho.
Položil mi hlavu na rameno a povzdechl si. "Kéž bych tě odsud mohl dostat. Užírá mě to, jak ti ubližuje. A já s tím nemůžu nic dělat, protože by se celá mise prozradila."
Pousmála jsem se. Můj ochranářský Pietro. "Jsem v pořádku, zvládnu toho víc, než na co vypadám, věř mi. Jen se mi stýská a štve mě, že vás má v moci, nic víc," odpověděla jsem mu a začala mu uhlazovat vlasy, ač to bylo zbytečné, protože se vždycky zacuchaly.
Podíval se mi do očí, ve kterých zářila láska a smutek. Bylo až děsivé, jak moc se tyhle dvě emoce v jeho očích prolínaly.
Pohladila jsem ho po tváři a políbila ho na čelo. "Zvládneme to, společně. A pak budeme už jen spolu," přísahala jsem a opřela si čelo o to jeho.
Zavřel oči a nadechl se. "Jak moc silná jsi? V tuhle chvíli?" zeptal se mě.
Zamračila jsem se, protože mi ta otázka přišla divná. "Dost, proč se ptáš?"
"Zvládla by ses odsud dostat pomocí teleportace?" zeptal se tiše a oči poté opět otevřel.
Přikývla jsem. "Dokázala, ale nenechám vás tady. Už jednou jsem to udělala a znovu to udělat nechci," zabrblala jsem.
