!!!První díl!!!
Emily Stark je dcerou Tonyho Starka a Daphne Roobsové. Daphne vychovává svou dceru sama, jelikož Tony netuší, že má dceru. Celý Emilin život se převrátí naruby ve chvíli, kdy do jejich domu vtrhnou přívrženci Hydry a před očima jí za...
Po několika okamžicích jsem přišla k vědomí, ale něco bylo špatně. Cítila jsem se strašně zesláblá a malátná. Hlavně jsem ležela na posteli, na které jsem předtím nebyla. Slyšela jsem podivné pípání, které mi nebylo nijak povědomé. Aspoň v tu chvíli ne. Ale pak jsem zjistila, co je to za pípání.
Byl to přístroj, který kontroluje stav srdce. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Ležela jsem v bílém pokoji a do mého těla vedly nějaké trubičky, které mi zřejmě dodávaly výživu.
Pokusila jsem se posadit, ale nepodařilo se mi to kvůli pásům, které jsem měla zapnuté kolem těla. "Hej, co je tohle za srandu?!" vykřikla jsem a zavrtěla se. Nepovolilo to.
Rozhlížela jsem se dál, abych našla něco, co by mi napovědělo, co se to děje. Nebylo tady nic, co by mi jen trochu napovědělo, co se stalo. Podívala jsem se na sebe a všimla si, že bříško už je spláclé. Takže já jsem porodila!
"WILLE! DAPHNE! TATI! PIETRO!" zakřičela jsem, ale nikdo se neozval. Nikdo nepřišel. Nechali mě tady, bez mých dětí. Bez dětí, které jsem tak dlouho nosila ve svém těle. Položila jsem hlavu zpátky do polštářů a nechala slzy, aby mi smáčely tváře. Proč se nikdo neozval? To jsem opravdu tak bezvýznamná?
Propadala jsem poporodní depresi a nebyl to příjemný pocit. Zavřela jsem oči a snažila si vybavit ty nádherné okamžiky, které jsem zažila s Avengers, ale hlavně s Wandou, Pietrem a Tonym.
Po chvíli jsem prudce otevřela oči, když mi došlo, že tu přece sama nejsem. Je tu ještě někdo, kdo ale nemá hmotné tělo!
"Friday?! Friday, slyšíš??" vyjekla jsem.
"Slečno Emily, ráda Vás slyším," odpověděl algoritmus a já se zasmála.
"Friday, kde jsou ostatní? Zavolej je sem."
"J-jistě, slečno," řekla Friday.
Zamračila jsem se. Proč se tak zakoktala, je to přeci algoritmus. Lámala jsem si nad tím hlavu, dokud se dveře prudce nerozrazily a tam nestál Pietro.
Podívala jsem se na něj. "Ahoj, lásk-" nedořekla jsem to, protože mou pozornost upoutal jeho výraz. Byl zdrcený a v očích měl slzy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"E-Emily...je-je mi to líto," vydal ze sebe a přešel ke mně.
Nechápavě jsem se na něj podívala. "Pietro, kde jsou děti? Kde je Will s Daphne?" zeptala jsem se a absolutně nechápala, co se děje.
Kousl se do rtu a vzal mě za ruku. "Emily...prodělala jsi srdeční zástavu. Mrtvici. A...Will se narodil mrtvý. Daphne, která nějak musela vycítit, že jsi zemřela a že jí zemřel bratr, tak se za tebe nějak obětovala. Podědila po tobě schopnosti společně se schopností přenášet životní energii z jednoho tvora do druhého. A tu svojí věnovala tobě," řekl tak rychle, aby jeho hlas opět neodvládly vzlyky.
