Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔

27. - Idiot, kterej si máčí vlasy ve fritéze místo v šamponu.

Přidali jsme do kroku. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že si můj princ pro mě přišel. Vyslyšel mé prosby a přišel si pro svou princeznu. 

Stiskl mojí ruku ve své a zastavil se. Pak se na mě podíval. "Vezmu tě do náručí, není to úplně blízko. Museli jsme Lokiho vylákat ven, abych tě mohl najít," řekl a opatrně mě vzal do náruče. 

Tělem mi projel mráz a otřásla jsem se. Neumím si to vysvětlit, možná je to reakce na poslední tři týdny, ale jakýkoliv jeho dotek mi způsobuje zimu a necítím se dobře. Ovšem nyní to musím vydržet, protože jinak bychom ostatním nemohli pomoc. 

Jakmile si mě uvelebil v náručí, rozeběhl se pryč. 

Celá cesta mi ubíhala rychle, díky jeho schopnostem. Raději jsem zavřela oči, aby se mi z toho nezamotala hlava, a jednu ruku mu dala kolem krku, abych měla pevný bod. 

Po chvíli zastavil a položil mě na zem. "V pořádku?" zeptal se. 

Otevřela jsem oči a přikývla. Podívala jsem se na něj a pousmála se. "Díky tobě ano. Ale chci, abys mi něco slíbil." 

Povytáhl obočí. "Co?" 

"Toho parchanta mi přenecháte. Tohle je mezi mnou a jím," řekla jsem pevně a nekompromisně. 

Pietro si povzdechl. "Bál jsem se, že to řekneš. Ale pokud na něj nebudeš stačit, pomůžeme ti, jasný? A nechci slyšet žádný protesty." 

Přikývla jsem. Srdce mi vydalo příkaz, abych ho políbila, ale mozek říkal něco jiného. Lidský dotek mi nedělal dobře. Přála jsem si, abych to mohla potlačit a chovala se k němu jako předtím, ale nedokázala jsem to. Aspoň ne nyní. 

Pak mě vzal za ruku a společně jsme vyběhli ven z toho domu. Vyběhli jsme na zahradu, která byla nádherná. Ovšem nedaleko od nás se ozývaly výbuchy, výkřiky a jiné zvuky, které značily, že se nedaleko bojuje. 

Pietro se na mě podíval. "Zvládneš to? Pokud ne, řeknu Thorovi, aby tě odnesl na Zem a-" 

"Zvládnu to, neboj. Chci se mu pomstít za to, co mi provedl," přerušila jsem ho a pohlédla na své ruce, ze kterých se začala valit modrofialová mlha. "Chytni se mě."

Poslechl mě a objal mě kolem pasu. 

Zavřela jsem oči a teleportovala nás přímo do boje. Rychle jsem kolem nás vytvořila bublinu, která odvracela všechny střely, a rozhlédla se. Uviděla jsem všechny Avengers, kromě Wandy a Bruce, jak útočili na Lokiho a nějaké jeho přisluhovače. 

Podívala jsem se na Pietra. "Ustup," požádala jsem ho a zavřela oči. Nechala jsem mlhu, aby mi proudila z dlaní a začínala kolem mě dělat jakýsi podivný kokon. 

Když už byla mlha všude, prudce jsem dupla a tím nechala veškerou energii, aby všechny uvedla do paralyzovaného stavu. Přesněji jen Lokiho a ty jeho přisluhovače. Otevřela jsem oči a pokývala hlavou. 

Avengers, kteří nechápavě hleděli na paralyzované nepřátele, se rozhlíželi kolem sebe. 

"Emily!" vykřikl jako první Tony, přistál na zemi, odklopil si obličejovou část masky a prudce mě objal. "Holčičko moje..." 

Objala jsem ho nazpátek a usmála se. "Ahoj, tati," zamumlala jsem, ale rychle se od něj odtáhla. Jak jsem řekla, lidský dotek mi způsobuje nepříjemný pocit. 

Tony se na mě lítostivě podíval. "Co to s tebou dělal, princezno?" zeptal se a prohlédl si mě.

Pokrčila jsem rameny. "Jako každej náš nepřítelskej idiot. Jen s rozdílem že naši nepřátelé na zemi na mně zkoušeli pokusy. Tenhle ne," odpověděla jsem a usmála se na ostatní Avengers.