Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔

40. - "Dnes si odsud odvedu tři lidi."

Od doby, kdy jsem se vrátila zpátky k Avengers, uplynuly bezmála dva měsíce. Hydra se od té doby neozvala a já si prozatím schovávala jednu informaci pro sebe. A to, kdo vede Hydru. Ne, že bych tu svini chtěla bránit, ale proto, že jsem ostatní nechtěla vyděsit. A hlavně jsem čekala na příležitost, kdy bych si to s ní vyřídila osobně. 

"Emily? Děje se něco?" ozval se, jakoby z dálky, Stevův hlas. 

Pohodila jsem hlavou a podívala se na něj. "Ne, samozřejmě že ne. Jen jsem se zamyslela, nic víc," pousmála jsem se, ale postřehla jsem to, jak Nat povytáhla obočí. Nebyla na mě naštvaná za to, co jsem jí provedla. Naopak, chápala to a odpustila mi. 

Dala jsem si nohy na gauč a pokrčila je. "Každopádně, máme na dnešek nějaký plány?" zajímala jsem se po chvíli. 

Rhodey se na nás vesele podíval. "Popravdě ne," řekl, ale v jeho očích se cosi zablesklo. 

Povytáhla jsem obočí a podívala se na Buckyho, který seděl na židli a usmíval se. Už byl v pořádku a jeho stavy téměř vymizely. 

"Já taky ne," řekl a zvedl obě ruce v náznaku míru. 

Protočila jsem očima a povzdechla si. Wanda, Tony, Pietro, Sam a Clint byli na misi. Bez nich tady bylo až podivné ticho. 

Vstala jsem z gauče a došla ke knihovně, odkud jsem vytáhla knihu, která nesla název Inherentace. Poslední ze čtyř knih o Dračím Jezdci Eragonovi a jeho dračici Safiře. Tu ságu jsem měla docela ráda. 

"Udělám si horkou čokoládu, chcete taky někdo?" zeptal se Cap a zvedl se na nohy. 

Podívala jsem se na něj a pousmála se. "Nebudu proti," kývla jsem a znovu hupsla na moje předchozí místo na gauči. Rozevřela jsem knihu asi ve třetině a dala se do čtení. 

"No nic, já na chvíli půjdu ven," řekl po chvíli Vision a zvedl se z křesla. 

"Půjdeme s tebou," ozvali se Rhodey s Buckym a všichni tři po chvilce zmizeli ve výtahu. 

Otočila jsem stránku a nijak se nevyjadřovala. Nebylo proč. Mohli si dělat, co chtěli. 

"Emily, vážně ti nic není? Jsi podivně zamlklá," ozvala se Nat ustaraným hlasem. 

Vzhlédla jsem k ní přes okraj knihy. "Nic mi není," zabrblala jsem a oči opět sklopila k písmenkům v knize. 

Nat si povzdechla. "Jak myslíš. Ale kdybys cokoliv potřebovala, stačí říct." 

"Já vím," řekla jsem a zmlkla. Je pravda, že jsem byla až podivně tichá. Možná to bylo jen proto, že jsem se bála o ostatní. Přeci jen...Hydra je může dost nepříjemně překvapit. 

Steve se vrátil se třemi hrnky horké čokolády a jeden postavil před Nat. Druhý zase přede mě a jeden si nechal v ruce. 

"Díky, Steve," broukla jsem skrz knížku a četla dál. 

Steve se posadil vedle Nat. "Nemáš zač, Em," odpověděl mi. 

Odložila jsem knihu vedle sebe a natáhla se po hrnku, když Towerem otřásl výbuch. Čokoládu jsem si vylila na sebe a prudce vyskočila. "Co se to děje?!" vykřikla jsem a z rukou mi začala proudit mlha, připravená mě bránit. 

"Na Tower útočí asi třicet ozbrojených útočníků, slečno Emily," řekla Friday. 

Podívala jsem se na Steva a Nat. "Jděte se obléct, zatím je tam zdržím," zavelela jsem.

Steve přikývl. "Za dvě minuty jsme u tebe, Em," řekl, popadl Nat za ruku a vyběhli spolu k jejich ložnici, kde měli i své zbraně. 

Když jsem si byla jistá, že jsou z doslechu, rozhlédla jsem se kolem sebe. "Friday, je to Hydra?"