O Vánocích (Adventní kalendář 2017)

2. prosince

Probudila mě strašná zima. Po rychlém rozkoukání jsem zjistila, že dveře od domku jsou otevřené dokořán. Ale já jsem jsem je zamykala. Únavně jsem si povzdechla a vydala se ke dveřím. Byla to docela náročná cesta, ikdyž je to asi metr. Kovová klika byla úplně zmrzlá. Chtěla jsem zavřít, ale všimla jsem si další obálky, která splývala se sněhem. Rychle jsem ji vzala a otevřela. Fotka, fotka se mnou a babičkou focená na štědrý den. Rozhlédla jsem se na všechny strany a chtěla najít někoho, kdo to sem položil. Nikdo.
Zezadu fotky byl nápis "Pamatuj, nikdy nebudeš sama, já budu navždy s tebou." Ten nápis mi byl povědomí. Pak jsem si uvědomila, že byl v té první obálce a okamžitě jsem ji začala hledat. Úplně totožná věta. Ale já tu větu odněkud znám.

Vydala jsem se do města. Všude to vonělo čokoládou,skořicí a svařákem, prodávaly se adventní věnce a zpívaly se koledy. Večer se má rozsvítit velký stromeček na náměstí. Měla jsem svou poslední sto korunu a přemýšlela, co s ní udělám. Jídla jsem měla v domku dost, takže o to jsem se nestarala.
Procházela jsem se všemi stánky, až našla stánek, který mi padl do oka. Stánek s dřevěnými rámečky byl tak opuštěný, až mi pána, který tam prodával bylo líto. Přišal jsem ke stánku a do ruky vzala malý, krásně zdobený rámeček. Měl stejnou velikost, jako fotka s babičkou. „Kolik stojí?" s úsměvem jsem se zeptala. Pán zvednul oči ke mně a hned nasadil překvapený výraz. „Kolik stojí?" zeptala jsem se znovu a ukázalu mu vybraný rámeček. „Já ti to dám zadarmo, Marilyn," zašeptal. Stála jsem tam jak přikovaná s pootevřenou pusou. Nikdy jsem ho neviděla. Jak mě zná?
Radši jsem si vzala rámeček a odešla. Ještě naposled jsem se k němu otočila a zmizela mu z pohledu.

V domku jsem si rámeček pořádně prohlédla. Pět minut mi trvalo, než jsem si všimla vyrytého datumu v levém rohu. 24.12. 2007. Zaraženě jsem se na to podívala a vzala si fotku a otočila ji. 24.12. 2007. To není možné. Rychle jsem fotku vložila do rámečku. Hned, jak do něho zapadl poslední roh fotky, se mi do rukou dostalo hrozné teplo. Sklo v rámu bylo horké a třepalo se. S hrůzou v očích jsem rám položila na truhlici. Co to bylo? Kouzlo nebo moje bujná fantazie?