„Máš to?" zeptala jsem se nervózně. Měla jsem pocit, že sem každou chvíli někdo vtrhne a načapá nás tu. Tess vzala do rukou starou krabici. „To je ono," vydechla. Rychle jsem k ní přiběhla a otevřela jsem víko krabice. Byla plná fotek, deníků a jiných zápisků. „Tak tohle je poklad," zasmála jsem se.
Po prohlédání všech fotek babičky jsme narazily na dno. To dno, ale bylo jiné. „To se neshoduje s hloubkou krabice z vnějška," řekla Tess. Věděla jsem, proč to tak je. S kapkou naděje jsem si vzala onu krabici. Zatřásla jsem s ní. Něco se tam zaklepalo. Tess se na mě šokovaně podívala. Dlouhými nehty jsem odkryla falešné dno. Byl tam řetízek. „Ten znám," vykřikla Tess a vzala si ho do ruky. Chvilku ho zkoumala a pak jo nejednou otevřela. Podívala se, co tam je. „Panebože..." zašeptala a dlaní si zakryla pusu. Rychle jsem si řetízek vzala k sobě. Ležel v něm malinký papírek s nápisem. „Musíte tu začít bydlet. Nebojte, nikdo vás tu nenajde," přečetla jsem nahlas. „To znamená, že to sem někdo dal těsně před tím, než jsme sem přišly," řekla Tess a do očí se jí vhrnuly slzy, „já se bojím," dořekla a naplno se rozbrečela.
Utěšovala jsem ji. Moc dlouho. Byla jsem z toho taky mimo a bála jsem se, ale musela jsem utěšit svou sestřenici. Po pár hodinách usnula na gauči. Byla jsem unavená a co jsem chtěla v tu chvíli nejvíc, byl spánek, ale šla jsem pro naše věci do domku a přestěhovala je do domu Tess. Musela jsem to udělat. Jinak by se totiž babička zlobila.
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
AcakVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
