Probudila mě Tess. Měla hlad, tak jsem jí udělala toasty. Poté jsme se dívaly na televizi. Měl to být pohodový den, ale pak zazvonil zvonek. Běžela jsem ke dveřím a otevřela je, ale nikdo tam nebyl, kromě malé krabičky u prahu. Vzala jsem ji a šla ji ukázat Tess. „Co to je?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem to otevírat, ale věděla jsem, že to je od babičky nebo nějakého jejího poskoka. Rozvázala jsem černou stužku a pomalu otevřela víčko krabičky. Další papírek. Z vzkazu v něm se mi ale naježily všechny moje chlupy. Zaraženě jsem se podívala na Tess a podala jí kus papíru. „Běžte do sklepa," přečetla ho. Hlavu jsem zabořila do dlaní. Chtělo se mi brečet. „Já tam nejdu," odporovala Tess. Problém byl, že jsme obě věděly, že tam musíme.
Rozsvítily jsme baterku v Tessině mobilu a pomalu scházely schody, až jsme narazily na staré dřevěné dveře. Nechtělo se nám tam.
Sebrala jsem všechny kousky mé odvahy a se třepající rukou jsem zatlačila na kliku. Dveře se otevřely. Na zaprášené zemi ležela další krabice. „Už mě ty krabice děsí," řekla Tess. Nemohla jsem nic, než souhlasit. Krabici jsme vzaly a rychle utíkaly zpátky nahoru.
Otevřely jsme ji. Tentokrát tam nebyl vzkaz na papíře. Byl tam, ale napsaný na kartonovém dně krabice. Zítra se vydejte na místo, kde si Tess hrála nejraději.
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
РазноеVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
