Nastaly u mě nějaké komplikace, takže si mě tu nechají do zítřejšího rána. Byla jsem ze zprávy smutná, tak jsem šla do koutku navštívit holku bez nohy. Zase seděla u stolku a hrála si s mobilem. Ale hned jak mě zahlédla, tak se široce usmála. Sedla jsem si k ní. „Ahoj, tak kdy odcházíš?" zeptala se. „Zítra," zaradovala jsem se. Ona se jen smutně usmála. „Já ještě týden," odpověděla plačtivě. Lítostně jsem ji pohladila po zádech. „A kdo si pro tebe přijde?" změnila jsem téma. „Sociálka. Rodiče se zabili," se skleněnýma očima se zahleděla do dveří. Tak to jsem nechtěla. „Víš co? Já si sem pro tebe přijdu a budeš u mě. Teda pokud ti nevadí malá chatka," mírně jsem se zasmála. S falešným úsměvem přikývla.
„Kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se jí. Na prstech ukázala číslo deset.
„Slečno Tess, připravte se na další vyšetření," vešla do dveří sestra. „Tak ahoj, Tess," rozloučila jsem se s ní a sledovala, jak odchází.
Nakonec jsem se odebrala do svého pokoje. Tam na mě čekal oběd, který jsem hned snědla.
Chtěla jsem si lehnout a přečíst knihu, kterou mi donesla sestra, ale místo toho jsem usnula asi deset minut poté, co jsem si lehla na lůžko.
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
RandomVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
