18. prosince

19 5 0
                                    

Včera jsme se dívaly na film, u kterého jsem usnula.
Slyšela jsem tichý pláč. Okamžitě jsem otevřela oči a vyšvihla se do sedu. Naskytl se mi pohled na uplakanou Tess. „Co se děje?" zeptala jsem se. „Stýská se mi," popotáhla. Když viděla můj vystrašený výraz, začala mluvit dál. „Po mamince, tatínkovi, babičce a..." nedořekla a začala hystericky plakat. Vzala jsem si ji do náruče a hladila ji po zádech. „Po nevlastním bratrovi," řekla smutně. Nevěděla jsem, že má nevlastního bratra. „Kde je?" zeptala jsem se.
„Moje maminka si vzala cizího pána, který měl syna. Tehdy byl malý. Teď je mu kolem patnácti. A pak se s tím chlapem rozešla a vrátila se k tátovi. Pro mě je ale Kyle navždy můj brácha. Mám ho ráda a on mě," začala znovu plakat.
„To bude dobré, on někdy přijde," utěšovala jsem ji.

O Vánocích (Adventní kalendář 2017)Kde žijí příběhy. Začni objevovat