„Kdy vyrazíme?" zeptala se Tess a vzala si malý batoh. „Můžeme teď," usmála jsem se a taky si vzala batoh. Otevřela jsem dveře a nechala Tess, aby vyšla ven. Nakonec jsem dveře zamkla a pořádně se zabořila do sněhu, který podénou krásně křupal. „Zvládneš chodit po sněhu bez nohy?" zeptala jsem se. Přikývla a upravila si svou umělou nohu.
Procházely jsme se městem a kochaly se večerní atmosférou.
Stály jsme před budovou, kde Tess vyrostla. Její dům. Tess si z batohu vytáhla klíče, které si schovala před pečovateli z dětského domova a odemkla malou branku. Opatrně ji otevřela a vešla spolu se mnou dovnitř. Poté odemkla i vstupní dveře od domu a porozhlédla se. „Vypadá to tu úplně stejně od doby, co jsem se dozvěděla, že jsou rodiče mrtví a odvedla si mě paní ze sociálky," řekla se slzami v očích. Smutně jsem se na ní podívala a spolu s ní šla do obývacího pokoje. „Kde to je?" zeptala jsem se. „Myslím, že tady,"odpověděla a ukázala na šuplík pod televizí.
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
AléatoireVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
