Poté, co jsem se od policie dozvěděla o vraždě kluků, jsem s nimi jela do stanice. Tess šla sama domů. Dělali mi tu otisk prstů a vyslechli mě. Dokonce dvakrát, aby měli jistotu. Nesnáším výslechy od té doby, co je moji rodiče praktikovali hned, jak jsem se vrátila ze školy domů.
Když už jsem byla na pokraji zhroucení, tak se ještě nebáli mě připnout na přístroje, aby měli jistotu, že mluvím pravdu.
Nejhorší na tom bylo, že jsem věděla, že jsem je nezabila.
Byla jsem tam až do noci. Doma na mě čekala spící Tess. Dala jsem jí pusu na čelo a šla spát taky.
Ráno bylo divné. Všude vládla pochmuná nálada. „Uděláš mi prosím čaj?" zeptala se mě Tess. Chvíli jsem ji nevnímala, ale pak jsem si uvědomila, že na mě mluvila. „Co?" zahnala jsem své myšlenky. „Čaj, prosím," řekla hlasitěji. Jen jsem přikývla a šla splnit její přání.
Zbytek dne jsme se dívaly na televizi. Kolem deváté večer zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít a spatřila pána,který držel obálku. Už mě to nepřekvapovalo. Stejně v tom bude zase nějaký vzkaz, který nás má vystrašit. Začínám si uvědomovat,že babička by tohle nezvládala dělat, takže to musí dělat někdo, kdo se o nás zajímá nebo nás nějakým způsobem zná.
S Tess jsme byly už unavené, takže obálka počká na zítřek...
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
RandomVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
