Na druhý den nám přišel další balík. Už se z toho stává věc, která je na denním pořádku. Tentokrát byl vzkaz úplně jiný.
Psalo se tam, že máme čekat před domem, že si pro nás přijde. Problém byl v tom, že jsme něvěděly kdo a proč si pro nás přijde. A kam nás odvede?
Zvědavost nám nedala a my se sbalily a sedly si na terasu před domem. Venku mrzlo a hustě sněžilo.
„Myslíš, že opravdu někdo přijde?" zeptala se Tess otráveně, dýchla si do dlaní a pořádně jimi třela. „Nevím, ale tohle si nesmíme ujít, ikdyby si z nás dělali legraci.
Zanedlouho opravdu někdo přijel. Přijel ve velké černé limuzíně, kterou jsem viděla jen ve filmech. Zadní dveře se otevřely a vyšel z nich mladší pán v černém kabátě. „Nastupte si," řekl klidně a rukou ukázal na místo, kam jsme si měly sednout. S Tess jsme si vyměnily nejisté pohledy, ale poté jsme se stejně rozhodly pro variantu nastoupit.
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
RandomVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
