Seděli jsme v silně voňavém autě a čekaly, kam nás vezou. Ptaly jsme se na hodně otázek, ale na žádnou jsme nedostaly zpětnou odpověď. Ten mladý a ladný muž vyměnil sladký úsměv za krutý a chladný výraz. Tess se ho bála.
Cesta trvala asi pět hodin a pořád nepřestávala. „Bude to ještě dlouho trvat?" zeptala jsem se se spící Tess na stehnech.
„Ano," odpověděl znechuceně. Asi ho ta práce opravdu nebaví. „A mohla bych se zeptat, jak dlouho ještě?"
„Zítra v deset hodin ráno přijedeme na místo."
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
AléatoireVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
