„Už se probudila," zavolal někdo. Otevřela jsem pořádně oči a spatřila doktora a sestru. „Ztratila jste vědomí. Možná proto,že drogy z vás ještě kompletně nevyprchaly," řekl doktor. „Kdy můžu jít domů?" fňukla jsem. „Dneska rozhodně ne. Minimálě zítra večer," odpověděl přísně. Naštvaně jsem se na něj podívala. To snad nemyslí vážně! Co tady budu dělat?
Po hodinách nudy jsem si zašla do bufetu pro jídlo. Vybrala jsem si silný vývar a rohlík. Nemusela jsem nic platit, stejně bych neměla z čeho.
Všechno jsem pořádně snědla, dokonce jsem si dala i něco sladkého. Po tom výplachu žaludku jsem měla strašný hlad.
Pak jsem se vydala do dětského koutku. Jako první mě hned zaujala starší holka bez nožičky, která seděla u stolku a věnovala se svému mobilu. „Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptala se mě. „Marilyn, mile jsem se na ní usmála. „Já jsem znala jednu Marilyn, ale pak zmizela," řekla smutě. „To je mi líto."
„Ale ty jsi jí moc podobná!" zasmála se, „Taky měla takové vlasy," řekla a ukázala na moje vlasy. Úplně rovné a hnědé. „Mně zase zmizela babička," povzdechla jsem si. „Mně taky!" zvolala s údivem v očích.
Ahoj! Omlouvám se, ale dnes to bude kratší kapitolka, protože se celý den učím... každopádně si užijte aspoň takový kousek😅
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
AcakVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
