Dnes je krásně. Sněží. Země byla pokrytá sněhem a děti kolem dováděly se sáňkami a koulely se. Já s Tess jsme si koupily čaj a sedly si na zmrzlou lavičku. „Budeme ji nějak hledat?" zeptala se. Pokrčila jsem rameny. Pokud babička žije a dělá tyto věci, tak nám tím pomáhá a zároveň v nás vyvolává strach. Nevím, jestli s ní chci mluvit.
„Uvidíme," falešně jsem se usmála. Tess hodila prázdný kelímek do koše a sedla mi na stehna. V tu chvíli jsem se cítila v bezpečí. Zůstaly jsme jen my dvě a tak to i zůstane.
Uslyšela jsem řev. Z temné uličky, kam nikdo nechodí se vymotali kluci. Ti kluci, díky kterým jsem málem zemřela. Rychle jsem Tess postavila na nohy, vzala ji za ruku a utíkala domů.
„Čeho ses tak vystrašila?" zeptala se nechápavě. „Viděla jsem ty kluky."
„Ale tam žádní kluci nebyli."
ČTEŠ
O Vánocích (Adventní kalendář 2017)
AcakVánoce, čas klidu a míru. Každý je tráví jinak. Někdo s rodinou, na dovolené u moře nebo úplně sám. Sám, v malé chatce, která se co nevidět rozpadne. Někdo takový existuje. Ale nezapomeňte. V tento magický čas se plní i ty nejvíc nesmyslná přání. 2...
