Friends or Love [Larry]

Part 30

No jelikož na psaní nemám kvůli škole vůbec čas tak se budu snažit to co nejdřív ukončit. Protože nechci mít rozepsané příběhy, takže to nějak všechno urychlím:))
___________________
~pohled 3 osoby~
Dva mladí muži plní lásky jeden k druhému. Teď každý strávili měsíc úplně jinak a jeden bez druhého. Starší z nich dvou se musel soustředit na trénink chlapců aby udělal dobrý dojem a nemyslel tolik na to jak mu schází jeho druhá polovička.
Mladší zelenooký mladík nemohl myslet na nic jiného než na svého snoubence i když se ho přátele snažili rozveselí, pomohlo to jen chvíli.
Jediná věc co mu pomáhala, byl pocit, že jim vlastně už brzy přijde na svět syn. Tak moc se na něj těšil. Vždycky si přál mít rodinu, tak snad už jim bude štěstí přát. Tohle byla jedna z těch mála věcí, která mu běhala hlavou. Jestli vůbec někdy bude tak šťastný, bude mít rodinou a hlavně budou žít ve zdraví.

*Harry*
Každý den je v podstatě stejný, dělám ty samé věci dokola. Ráno se vzbudím, nachystám si snídani a zachumlám se s ni do teploučké deky k televizi. Kde samozdřejmě prosedím skoro celé ráno a přemýšlím jak se asi teď má Louis. Jestli mu scházím, nebo jestli si užívá tak jak jsem po něm chtěl. Ve 12 si začnu dělat oběd, občas za mnou dojdou kluci na oběd. A pak zas celé odpoledne sedim doma, buď uklízím nebo jdu na dlouhou procházku. A večer? Večer to samé co ráno, nejlepší na tom celým dni je, že si večer s Louisem volám. Většinou mi u toho i usne a já se pak skoro celou noc dívám na to překrásné stvoření. A já mám to štěstí, že je jenom můj. Byl jsem na něj zvykli a teď budu měsíc bez něj. Nezvládám to už teď. Jsem rád, že to se mnou kluci pořád nevzdali, jinak bych to nezvládla asi už vůbec...

~23.12.den Louise návratu~
Na tenhle den jsem se tak moc těšil, navíc mám pro Louise překvapení a už se nemůžu dočkat až mu to povím. Stojím na letišti a čekám na Louise i s kluky.
"Jsi nervózní?" koukne na mě Liame
"Nervózní? Nadšený? Šťastný? Snad všechno v jednom." zasměju se a kouknu na ně. Vážně se těším až se půjdeme povidat za našim malým prckem a vezmeme si ho domů.
"Hazz. Koukej" otočí mě Zayn a já tam spatřím mého krásného přítele a hned se k němu rozběhnu.
"Tak moc jsi mi chyběl, moc tě miluji." zašeptá a pevně mě stiskne.
"Taky tě moc miluji." políbím ho a cítím jak mi po tváři stékají slzy. Odtáhnu se od něj aby se mohl přivítat i s kluky.
"Vítej doma taťko" uchechtne se Ni a obejme ho.
"Takže Alexander?" rozzáří se mu očka a usměje se na mě.
"Ano, dnes si pro něj jedeme." jsem tak rád, že jsme stihli všechno předtím než se Louis vrátil.
"Tak proč tu pořád stojíme? Jdeme." Vezme mě za ruku a táhne mě ven. Tak moc se těším až budeme mít Aleca doma. Nastoupíme a jedeme si pro něj.
"Jak jsi to stihl všechno zařídit během jednoho měsíce." kouká na mě udiveně a políbí mě.
"A to jsi to ještě neviděl u vás doma, takovou Vánoční nákladu jsem u Harryho nikdy neviděl." zasměje se Zayn a zastaví u Niki doma.
"Tak pojď ty můj tatínku." vystoupíme a zazvonime. Jsem tak moc nervózní.
~doma~
"Lásko já jsem tak moc šťastný, že už máme Aleca doma. Teď jsme úplná rodina." usměje se a políbí mě.
"To já taky, ani nevíš jak moc." uložím malého do postýlky a jdu nám nachystat večeři. Jsem tak moc šťastný. Když mám večeři hotovou, zavolam Louise a jdeme se společně navečeřet.
"Tohle mi taky chybělo." uchechtne se a pustíme se do jídla. Když jde Louis dělat nádobí, napíšu mamce, že už máme Alexe doma. Tak moc se na něj těšila až ho uvidí. Doufám, že to pro nás nebude moc náročné, přeci jen když budeme s ním každý den. Když nad tím teď tak přemýšlím, mám z toho docela strach.
__________________