Moments |Marcus&Martinus| ✔

#1

,,A lístky získává.." seděla jsem na židli a žvýkala zvýkačku. Lisa se vedle mě klepala nervozitou, protože ona Marcuse a Martinuse miluje. Já raději jinou skupinu a vlastně pop neposlouchám vůbec... Každá jsme jiná, ale kamarádky jsme pořád.

,,Lisa Ruthová," otočila jsem pohled na Lisu a ta si zakryla pusu rukou a myslím, že jí začaly téct slzy. Pohladila jsem ji po zádech a ona mi skočila do objetí. Já jsem strašně šťastná, protože je ona šťastná a věřte, že větší radost jsem asi v životě neměla. Mám radost i za ni, i když ty dva fakt nemusím.

,,Slečno, pojďte si pro lístky," cítila jsem slzy na rameni. Pořád byla u mě v náručí. Sice jsem ji nechtěla pustit, ale...

,,Běž," šeptla jsem jí do ucha. Odtáhla se ode mě a setřela si slzy. Vstala ze židle a šla si k učitelce. Opatrně si převzala lístky a šla zpět ke mně. Nestihla ani dosednout na židli a už mě zase objímala. Tiskla se ke mně, až to skoro bolelo, ale... co bych pro ni neudělala.

,,Já to vyhrála, Amy," šeptla. Já byla tak šťastná, že je Lisa šťastná, že to ani není možný. Já vím, že už jsem to říkala, ale já ji mám opravdu tak ráda!

,,Já vím. Já ti říkala, že to zvládneš," odvětila jsem. Slyšela jsem, jak se mírně usmála a to mě velice potěšilo.

Ozvalo se zvonění a Lisa se odtáhla z mého objetí. Stouply jsme si na pozdrav učitelky. Konečně odešla ze třídy a jak já, tak i Lisa jsme si sedly.

Nahrnul se kolem nás hlouček lidí a všichni šli za Lisou. Mno, co už. Mně to bylo celkem jedno, protože všechny ty holky šly za ní, ale... nějak se mi to přestávalo líbit, i když mi do toho bylo velký kulový.

,,Fakt jsi to vyhrála?"
,,Ty jsi borka,"
,, Můžu tam jet s tebou?"
,,Máš dva lístky, koho vezmeš?"
,, Já chci jet s tebou!"

Všechno tohle a milion dalších otázek. To se ozývalo že všech stran. Já jen seděla a culila se jako debil. Můj úsměv však padl, když se k lavici přiblížila Amanda. Největší slepice, barbie, blbka atd. Mohla bych tady tyto přezdívky vymýšlet do nekonečna, protože na ní by se toho dalo vymýšlet. No jéžiš.

,,Ahoj Liso," začala tím jejím písklavým hlasem. To snad ne.. Zase se sem bude sáčkovat ta slepice jedna.

,,Ahoj Amando," řekla rozklepaně. Amanda dolezla vždy, když něco potřebuje. Teď jsou to ty lístky. To zase bude. Proč Amanda! Proč tady musí být, sakra?

,,Koho tam bereš?" ukázala na lístky a pak na zvedla obočí a podívala se na Lisu. Pane Bože za co? Proč Amanda!

,,Proč?" vykoktala. Je to tady. Lisa koktá jen když má strach a je tak strašně přesvědčivá. To někdo řekne slovíčko a ona udělá to, co chce.

,,Já bych kdyžtak jela a nebo bych-" natahovala ruku pro lístky. Tak to ne holčičko. Rychle jsem vymrštila ruku, kterou jsem dala na lístky a přisunula si je k sobě. Tohle si dovolovat nebude!

,,Drahá Amando. Lisa již doprovod má, takže uhni s tím tvým sloním zadkem a nech nás projít," plivla jsem ji do obličeje. Vzala jsem si batoh, lístky a Lisu popadla za zápěstí.

,,Jestli si myslíš, že je to konec, tak to se pleteš," pořád mi neuhla z cesty. Bude tady ještě dlouho strašit? Chybí ji bradavice, jinak by byla úplně dokonalá čarodějnice? Nemyslíte?

,,Heh, já si to nemyslím, já to vím," mrkla jsem na ni a strčila do ní, abych jí odstrčila z cesty. Ona si z mého lehkého odstrčení spadla na ten svůj sloní zadek. Co bychom taky čekali? Vždyť jí ten zadek stáhne k zemi...