Moments |Marcus&Martinus| ✔

#37

Seděla jsem v lavici a absolutně jsem nevnímala proslov všech učitelů. Jediné, co mě probudilo z kómatu bylo, když jsem uslyšela zaklepání na dveře.

Otočila jsem se tím směrem a spatřila jsem Amandu a ředitele. Vidím, že už si stihla postěžovat.

,,Amy, mohla byste na chvíli?" oslovil mě ředitel a kývl na učitele, ať mě nechá odejít. Otráveně jsem vstala ze židle a vydala se směrem k němu.

Jak se dalo předpokládat, tak jsme se vydali do ředitelny, kam taky jinam. Ještě by to tady chtěl ředitel řvát po chodbě, že?

Došli jsme do ředitelny a ředitel se posadil na židli a Amanda bez pozvání sedla na židli naproti jemu. Potom ukázal na druhou židli, čímž myslel, abych si tam sedla já.

,,Dobře tedy," řekl ředitel a proskenoval si nás očima. Ten jeho zamýšlený pohled je strašný. Vypadá hůř, než zabiják.

,,Amy, slečna Amanda přišla s obviněním, že jste ji uhodila," řekl ředitel a zaměřil na mě jeho vražedný zlý pohled.

,,Amanda začala mluvit o soukromých záležitostech, o kterých by vůbec neměla vědět, ale jelikož má určitý poměr s jedním z vašich zaměstnanců, tak to ví. Začala mě velice hnusně provokovat a ano... uhodila jsem jí, ale nebylo to nic vážného," dořekla jsem svůj monolog, který ředitele asi moc nepotěšil, protože se jeho pohled změnil rázem ve vražedný.

,,Jak vůbec můžete tvrdit, že má slečna Amanda nějaký poměr s jedním z mých zaměstnanců?!" naštvaně vykřikl a práskl rukou do stolu

,,Možná vám její otec dává finanční příspěvky na školu, ale to ještě neznamená, že ro, co říkám není pravda! Ale pokud nevěříte, tak se podívejte na záznamy z bezpečnostních kamer," řekla jsem naštvaně a zvedla se ze židle a šla pryč ze ředitelny. Po cestě jsem si ve třídě vyzvedla batoh a vydala se domů, na toto vážně nemám.

Běžela jsem, co nejrychleji domů, ale pořád jsem musela myslet na Amandu. Asi jí to baví. Asi je ráda, když může dělat lidem zle, ale proč taková je...? To bohužel nevím.

Došla jsem domů, ale když jsem otevřela dveře a zavolala, jestli je někdo doma, tak se nikdo neozval. U všech bych s tím počítala, ale... kde je Lisa?

,,Lis?" zavolala jsem ještě jednou a vydala se do obýváku. Rozhlédla jsem se po kuchyni, ale nikdo tam nebyl, ale potom jsem přešla do obýváku a tam byla na pohovce rozvalená Lisa a tekla jí z pusy krev.

,,Sakra!" přiběhla jsem k ní. Začala jsem jí pleskat po tvářích a oslovovat jí jejím jménem, aby se peobrala, ale nic.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a zavolala záchranku. Měli by tady být do dvou minut, protože jeden vůz je blízko nás.

Během těch dvou minut se opravdu ozval zvonek a já jim běžela rychle otevřít. Hned, co k ní přiběhli a začali jí vyšetřovat, tak jsem se jich ptala, jak to s ní vypadá, ale pokaždé jsem se dostala jen k odbytí.

Už jsem seděla v zachránce a jela do nemocnice. Držela jsen silně její ruku a prosila ji, aby se jí nic nestalo. Sice to nikdo neovlivní, ale věřím, že to dobře dopadne.

Předpokládám, že toto už není jako hra. Kéž by to byla jen hra. Navíc, když všechno, co závisí na ní, závisí i na těch malých.