Moments |Marcus&Martinus| ✔

#18

Momentálně jsem seděla na lavičce před nemocnicí. Koukala jsem rovně. Na projíždějící auta, na chodící lidi...

Držela jsem svoji hlavu v rukou a nechala volně stékat slzy po mých tvářích. Pořád jsem nechápala proč. Proč sakra!? Je positivní, že mi nelhali, ale bylo by lepší slyšet vše, jen ne tohle... Teď to vypadá jako nucená láska.

No... a jak to zní? Tak, že se holky vetřeli k MM. To je prostě strašný. Ony je vlastně donutily k tomu, aby nás vzali na pódium, a aby se do nás zamilovali... To není normální.

Zvedla jsem svoji hlavu a rozhlédla se kolem. Na pravé straně jsem uviděla ty lidi, které bych už nejraději nikdy neviděla. Zvedla jsem se z lavičky a šla na opačnou stranu od nich.

Ještě jednou jsem otočila hlavu a viděla jsem, že Martinus jde ke mně zrychlila jsen krok a on též. Myslím, že mám velké štěstí! Zrovna Tinuse zastavila nějaká fanynka. On jí něco řekl a šel zase směrem ke mně. Já jsem se rozběhla a běžela.

Najednou mě něco, spíš někdo, chytil za ruku a otočil směrem k sobě. Kdo by to asi byl?

,,Furt na mě nemáš," řekl udýchaný Martinus. Já lehce vydechla a snažila se mu vyvléknout, ale nic. Z jeho úst se ozvalo: ,,Tak jinak," vzal obě moje ruce do jedné jeho a přitiskl mě zády k plotu.

,,Mám větší jistotu, že mi neutečeš," pronesl a já od něj otočila pohled. Jeho druhou volnou rukou můj obličej natočil zpět tak, abych se mu dívala do očí.

,,Nechci s tebou mluvit, jdi pryč," řekla jsem klidně a otočila pohled opět na stranu.

,,Nepůjdu," odsekl a záporně zavrtěl hlavou.

,,Tak mě alespoň sakra pust!" vykřikla jsem mu přímo do obličeje. On moji 'prostbu' splnil a pustil moje ruce

,,Řekni to, co chceš říct a potom vypadni," odsekla jsem naštvaně. Položil ruce na plot, tak aby byly vedle mých ramen.

,,Byla si šikanována a mě moc mrzí, že jsem tě nedokázal ochránit, ale musím ti říct další věc. Ano, Barry a Nikoll za námi přišly, abychom vás vzaly na pódium. Andy tam jen stála a celou dobu říkala, že nesouhlasí, že nechce, aby tam šly, takže Andy neobviňuj. Ony nám do sluchátka diktovaly, kde stojíte. Potom, když jsme uviděli vás a zjistili, že jste tak krásné, tak se náš názor změnil. Šli jsme si pro vás dobrovolně a za to, že jsme se do vás zamilovali, nemůže ani Nikoll ani Barry. Netrestej nás za něco, co nás způsobilo šťastnými," pronesl svůj monolog. Já colou dobu hltala každé jeho slovo. Nad každým slovem jsem přemýšlela a přišlo mi, že mluvil pravdu. Nikdo se nemůže nuceně zamilovat a nikdo nemůže nuceně mít rád.

,,A řekneš mi, jak se k vám dostaly, jak sakra, když k vám ochranka nikoho nepustí, tak jak?!" otočila jsem k němu pohled

,,To jste je jako za to chtěli do postele, nebo co sakra?!" žduchla jsem do jeho hrudi

,,Jak můžeš tohle vůbec říct? Sama dobře víš, co je popularita, a že klidně můžeš chtít někoho do postele, ale taky víš, že já ani Marcus by jsme tohle nikdy neudělali!" vykřikl tentokrát on

,,A co tomu mám dávat za důvod? Hm?! A to si na mě ještě k tomu všemu najal LeLi a ochranku! Proč LeLi!?" odsekla jsem zpět. On odstoupil od mé maličkosti a díval se přímo na mě.

,,Já za tebou šel, abych ti to vysvětlil, ale ty to pochopení nemáš, tak ho hledej jinde," otočil se. Sakra! Tohle jsem nechtěla. Vzdaloval se dál a dál. Nese právo viny, ale...

,,Tinusi," oslovila jsem ho a on se ani neotočil. Běžela jsem za ním a zastavila jsem se před ním. Vyskočila jsem mu kolem pasu a políbila ho.

Miluji ho, a i když na mě najal LeLi a ochranku, tak je pořád nejlepší boy na zemi.

---

Seděla jsem u Lisy a držela její ruku. Pořád spala a nic nedělala. Marcus seděl na druhé straně postele a smutně ji pozoroval. Martinus si musel odskočit.

,,Amy?" vykoktala z úst Lisa. Já se na ní podívala jako Marcus.

,,Marcu-" Marcus jí ani nenechal doříct slovo

,,Nevyčerpávej se," Lisa hlasitě polkla a koukla kolem sebe a já se na ni jemně usmála. Ona mi úsměv oplatila. Ve dveřích se objevila lékařka a za ní Andy, Barry a Nikoll. Já otočila pohled a koukla zpět na Lisu.

,,Dobrý den, Liso. Jsem vaše ošetřující lékařka Weerntová. Poté, co vaši kamarádi zavolali záchranku, tak jsem se vás ujala. Váš stav byl kritický, ale dostali jsme vás s toho. Váš stav se zhoršil, kvůli psychické stránce, ale sama víte, že nezáleželo jen na psychyce. Přivedla jsem sem vaše kamarádky, aby vás podpořily. Nebudu vás rušit," pronesla doktorka, s tím divným jménem, a odešla.

,,Ahoj holky," pronesla Lisa a usmála se na ně. Ve dveřích se objevil Martinus a zarazil se, když viděl holky.

,,Liso, já si jdu pro pití a Martinuse si ukradnu sebou," snažila jsem vtipkovat, ale nedařilo se mi to tak jako v normálu. Lisa přikývla a já stoupla ze stoličky, vzala Martinuse za ruku a šla pryč z místnosti, ve které jsme se nacházeli

,,Uff," oddechla jsem si, když už jsem byla za dveřmi. Martinus se na mě podíval a objal mě.

,,To ti to tolik vadí Amy?" zeptal se mě Martinus, když mě pevně svíral v objetí.

,,Prosím, už o tom nemluvme. Ano, vadí mi to a hodně, takže navrhuju jiné téma," odtáhla jsem se od něj a viděla, jak jen přikývl.

,,Jdeme pro vodu,"

---

Švihla jsem sebou do postele a nehodlala vstát. Byla jsem vyčerpaná a zároveň jsem měla spoustu energie. To snad ani nejde. Všechny myšlenky mě vedly k Lise a k holkám. Jenže... když jsem odpustila Martinusovi, tak bych měla i jim. Dopravila jsem se vlakem domů i s Tinusem. Lise jsem o tom dala vědět, nebo spíše Macovi, který jí to vyřídil.

,,Amy!?" ozval se Martinus. Nechala jsem ho dole a ani jsem na něj nepočkala. Ne, nejsem sobec, alespoň myslím.

,,Nejsem," odvětila jsem. Chtěla jsem ležet a válet se. S Lisou zůstal Marcus a Martinus se nabídl, že se postará o mě.

Slyšela jsem chůzi po schodech a najednou se v mém pokoji objevil Martinus. Svalil se vedle mě. Oba jsme koukali do stropu.

,,Marcus se trápí. Chci mu pomoct," řekla jsem smutně a chytla Tinuse za ruku.

,,Amy, on se zamiloval stejně, jako já. Jeho druhé polovičce se něco stalo a jelikož je to jeho polovička, tak o ní projevuje péči. Takhle pozanáš, že mu na ní opravdu záleží," Martinus se snažil vysvětlit situaci, ovšem já ji znala. Ovšem, nikdy jsem si nedokázala představit, jak těžké to pro něj musí být. Já bych se asi zbláznila, kdyby šlo o Martinuse. Oprvadu nevím, co bych dělala.

,,Lisa i Marcus mají štěstí. Oba našli svoji polovičku, kterou milují a myslím, že ta láska je pravá. Já zase našla tebe a věř mi, že jsi pro mě úplně všechno na světě a jsem moc ráda, že tu pro mě jsi," celou dobu jsem na něj měla otočenou hlavu a snažila jsem se, abych mu koukala so očí, ale často uhnul pohledem. Buď se ušklíbl, nebo usmál.

,,Máš pravdu, Amy," řekl po chvilce a vlepil mi malou pusu na tvář. Mně se zvedly koutky do úsměvu a pusu jsem mu vrátila.

Nějak se mi začaly zavírat oči a potom už jsem vůbec nic nevybavuji. Asi jsem usnula.

💛💚💙💜

Ehm.. neděle... kapitola... jako vždy. Doufám, že se vám líbí, protože jsem ráda, že jsem ji napsala. Přiznávám se, že se mi moc nechtělo, ale i tak! Je tady ❤

💛💚💙💜