Moments |Marcus&Martinus| ✔

#2

,,Zase jsi tady pozdě," zvedla koutek do mírného úšklebku

,,Já vím, ale volal táta, že zase nepřijede, a že můžu jet na ten koncert a potom není jednoduchý uběhnout deset kiláků za patnáct minut," vysvětlila jsem jí a její úšklebek malinko povolil, ale pořád se na Lisiném obličeji nacházel.

,,Fajn, ale na žádný koncert nejedeme, když si Amandě dala lístky, takže nevím, proč si sem chodila!" okřikla mě a já se na ní překvapeně podívala

,,Jaký lístky? Na ten koncert? Já nikomu ty lístky nedávala a Amandě už vůbec!" řekla jsem hned, abych se obhájila. Proč bych jí je taky dávala? Mám svědomí čistý

,,Fakt?! Tak kde je máš?" zeptala se znovu znechuceně. Tak kde je asi mám? Nalepený na stropě a zaramovaný v železným obalu. Tak určitě.

,,Jestli sis je nevzala, tak je mám doma v batohu," zamračila jsem se na ni a skřížila naštvaně ruce na prsou. Je pravda, že mě může podezírat, když ty dva nemám ráda, ale mohla by mi věřit, když je to moje kamarádka.

,,Fajn. Sportovec sice nejsi, ale zpěvák jo, takže jestli ti je Amanda šlohla, tak je získáš zpět," ještě jednou znechuceně řekla, ale já se nepřestala mračit. Jí hrabe? Proč to vůbec říká? V čem mi asi sakra ten zpěv pomůže?!

,,Nejsem zpěvačka, Liso! A co to sem vůbec taháš?!" okřikla jsem ji, protože říkala nesmysl. To opravdu není normální.

,,Nejsi? Máš napsaných asi deset písniček, který zpíváš, máš k nim text, máš k nim noty a všechno. Máš skoro na každou písničku napsaný jak bude vypadat klip, umíš zpívat nejlépe ze všech ze školy a nejsi zpěvačka, Amy!? " vytáhla na mě všechny věci, který mohla. Je to pravda. Já skládám písničky, píšu noty a všechno to, co řekla, ale zpěvačka opravdu nejsem. Furt to sem tahá.

,,Já tady nejsem proto, abych se s tebou hádala. A navíc... můj zpěv do toho netahej. Jsme tady proto, abychom sehnaly oblečení na ten koncert, tak se tady se mnou nehádej a pojď," vzala jsem ji za rukáv a táhla ji do centra. Vůbec jsem s ní nemusela jet, ale je to moje kamarádka a udělám pro ni vše, ale ona mi ani nevěří.

Jely jsme výtahem, a když jsme z něho vyšly, čekalo nás nemilé překvapení. Stála tam Amanda a ty dvě její.. Ehm.. Jak to říct slušně.. Služky?

No.. abych objasnila situaci. Amandin táta je strašně bohatý pán. Může si koupit cokoliv, na co si jen vzpomene. Ovšem její táta je moc milý a hodný, ale její máma je nevychovaná, a proto tak špatně vychovává svoji dceru. Rodiče Amandě dají jakoukoliv věc, bez ohledu na cenu. Ovšem s ovlivněním jeho manželky a dcery. Má je opravdu upřímně rád, ale ony ho jen využívají. Jelikož je to moc hodný pán, který v každým vidí jen dobro, tak to vidí i v nich. Na vysoké pozice se většinou dostanou ti, co podvádí, ale on se tam dostal spravedlivě a moc mu to přeju.

,,Koho to tady máme?" zamračila se Amanda. Zase ten její nechutný výraz. Skřížení rukou na prsou nemohlo chybět.

,,Myslím, že nás velice dobře znáš, takže uhni," vylezla jsem z výtahu, společně s Lisou, a stoupla si naproti ní. Pomalu jsem se jí do toho zmalovanýho ksichtu ani nemohla podívat.

,,A řekneš mi jediný rozumný důvod, proč?" těch rozumných důvodů by bylo tolik. Už ve mě bublala krev.

1) Protože je kráva
2) Nemá mi co překážet v cestě
3) Nenávidí mě a já ji, tak proč se mnou trávit čas?
Atd.

,,Ano, řeknu. Potřebujeme si jít nakoupit věci na koncert Marcuse a Martinuse," prskla jsem na ni. Teď jsem se kupodivu nevymluvila. Toto je pravda.