Moments |Marcus&Martinus| ✔

#33

Amy view:

Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad celým dnešním dnem. Bylo to opravdu divné a začínám mít pocit, že se v této domácnosti začíná rozpadat, jako velký domek z karet.

Asi jsem byla jediná, kdo to vnímal. Mac a Lisa? To je otřesný mezi nimi. Já a Lisa? Ještě horší. Pořád hádky. Já a všechno ostatní? Vždyť já ani nevím. Pořádně už nevím, co dělat.

Sdílím dům s dvěmi zpěváky, které jsem vidívala pouze ve svých snech. Jednoho z nich opravdu miluju a toho druhého? Je mi ho asi spíš líto, protože pokud si našel bokovku, tak asi proto, že jim to neklape a vlastně... ani se Macovi nedivím. Taky na Lise pociťuji změnu.

Všechno je tak nějak jiné a mě se to přestává líbit. Nevím, co by mohlo změnit tuto situaci. Svatba nebo dítě?

Asi bych nejraději žila normální život po boku Tinuse a neřešila Lisu a Mace, ale bohužel... Musím, protože jsou ti dva bratři, ale vemte si, že kdybych nemusela řešit Mace a Lisu, tak kolik starostí by ubylo?

Celkem mi přijde, že náš životní čtverec je takový celkem složitý, ale co já s tím nedělám, že?

,,Nad čím přemýšlíš?" ozvalo se ode dveří a já se tam hned ohlédla, a když jsem spatřila Tinuse, tak jsem otočila hlavu zpět ke stropu.

,,Nad tím vším, co se poslední dobou v tomto domě děje," pronesla jsem s hlasitým povzdechem. Tinus zavřel dveře a pomalu se vydal směrem k posteli, na kterou si následně sedl.

,,Mohla by si být konkrétní?" smutně se na mě podíval a pohladil mě po tváři, ale já ucukla.

,,Mac tají Lise bokovku, o které Lisa už dávno ví a ty děláš, že o tom víš velké nic, ale sám moc dobře víš, že to není pravda!" naštvaně jsem otočila hlavu zpět na něj a on ucukl. Já se zamračila a zapřela o lokty a vyhoupla se s naštvaným výrazem.

,,Jak můžeš vědět, že má Mac bokovku, a že já o tom něco vím?" otočil pohled zpět na mě a já se koukla na svoji ruku, kterou jsem proměnila v pěst. Musím zjistit, co nejvíc věcí, prostě nesmím povolit.

,,Jak to můžu vědět? Na to se mě ptáš? Tak já ti odpovím. Lisa mi poslala fotky, kde je Mac s nějakou holkou a myslím, že by bokovku v sobě dusit nemohl, takže jediný, komu se mohl svěřit, jsi ty," píchla jsem ho do hrudi. Bylo vidět, že se nad tím trochu zamyslel a potom řekl: ,,A oni se na té fotce líbali, že to hned musí být jeho bokovka, nebo jako co?" tato věta naopak donutila mě k zamyšlení.

,,Ne, nelíbali, ale drželi se tam jako pár," on rozhodil rukama a zakoulel očima a na to zařval: ,,Víš co? Já už na to nemám. Jo, má bokovku. Nevím o ní absolutně nic, jen prostě vím, že  si ji našel, protože jim to s Lisou nefunguje, ale slíbil jsem, že mu pomůžu. Co jsem měl dělat?!" tak teď absolutně vypěnil.

,,Bráchu bych nikdy nepodrazil, ale nemohl jsem běžet rovnou za tebou a říct ti to, protože by si to šla hned řešit, jako to uděláš teď," dodal malinko zoufalejším hlasem.

,,Takže takhle je to?" zeptala jsem se se slzami v očích a zoufalým hlasem. Slzy mi stékaly, bez toho, abych chtěla. Vztek a smutek se ve mně misíl a já se nemohla zmoct na nic jiného, než se pořádně rozmáchnout a vrazit mu pořádnou facku. Hlava se mu trochu otočila a přejel prstem po bolavém místě na tváři.

,,Děkuji, že mi tak věříš," zakřičela jsem na něj a už jsem vybíhala z pokoje. Po cestě jsem si setřela slzy a vyběhla rychle ven.

Sedla jsem si na lavičku a začala brečet naplno. Mlátila jsem pěstmi do lavečky a řvala. Byla celkem chladná noc, až mi z toho řvaní šel kouř od pusy.

O dvě a půl hodiny později:

Vyřvala jsem se i vybrečela a už bylo asi půl jedenácté, takže jsem se rozhodla, že se vydám domů. Prošla jsem dveřmi a následně je zavřela.

Potichu jsem se vydala do pokoje a tam jsem uviděla pravidelně dýchajícího Tinuse. Hned jsem poznala, že nespí. Potichu jsem zavřela dveře a lehla si do postele. Snad bych mohla usnout.

O hodinu a půl později:

Koukám do stropu. Přemýšlím. Nemůžu spát. Co budu dělat? Co sakra budu dělat?!

💛💚💙💜

Hey! Dneska je tady hodně krátká kapitola. Já vím, ale ta příští bude mít přes 1500 slov. Tady tu kapitolu jsem začala, tak blbě, takže je to takové kratší. Snad se alespoň trochu líbí 😅.  Taky Vám přeji hodně štěstí do nového školního roku. Přeci jen už se jde za dva dny do školy 😪.

💛💚💙💜