Moments |Marcus&Martinus| ✔

#10

Amy view:

Pomalu jsem otevírala oči a všimla jsem si, že nesmím doma, ale v krásné dvojlůžkové posteli a vedle mě leží Lisa. Byl to celkem velký pokoj a hlavně se mi líbilo, že v posteli byly natřepané polštáře. Spalo se tady opravdu, jako v bavlnce. Ani jsem dlouho nečekala a uviděla Lisu, jak otevírá oči. Podívala se udiveně a potom se podívala na mě, takovým tím pohledem 'WTF?!' Ja se na ni usmála a pokrčila ramena na náznak, že nevím.

Převalila jsem se na druhý bok a tam byl noční stolek a bílá stěna. Nevím proč, ale připadala jsem si strašně unaveně. Oči se mi zavíraly a já nevěděla, co dělat. Kdybych zase usnula, tak by to bylo asi nejlepší. Kromě hlavy jsem se celá zahrabala pod peřinu, abych mohla pokračovat v hlubokém spánku. Uvelebila jsem se do postýlky a připadala si jako v obláčku. Ta postel byla tak strašně pohodlná! Najednou ze mě někdo odhodil peřinu a já se vylekaně podívala na toho člověka. Když jsem uviděla Martinuse, tak jsem se usmála, ale následně jsem ho propálila pohledem. Chytla jsem svoji deku a stáhla si jí zpět na moje tělo. Ani jsem se pořádně nezavrtala a už jsem zase tu deku neměla. Podrážděně jsem zavrčela a opět se jedním očkem podívala na Martinuse. Vyhoupla jsem se do sedu a opět si přitáhla deku k sobě. Chtěla jsem ji přehodit přes sebe, ale opět jsem to nestihla.

,,Martinusi, prosím," zabručela jsem a zabořila hlavu do polštářů.

,,Hele... nemumlej. Zrušili jsme kvůli vám přespávačku v hale a ještě máme jít nazpívat ten song," rychle jsem se vzpamatovala a vyskočila do sedu

,,V kolik tam máme být?" řekla jsem vyděšeně a vyskočila na nohy. Malinko se mi zatočila hlava, takže jsem se zavrávorala a málem spadla.

Šla jsem směrem k Martinusovi a ten mě pobaveně sledoval. Když jsem k němu došla, tak jsem tázavě nadzvedla obočí a čekala na odpověď.

,,Dnes jsme to zrušili, abyste se mohli hezky vyspat, i když to byl mega průser, tak jste se vyspali a jste Okey," mile se usmál a já ho hned objala s velkým úsměvem na tváři.

,,Děkuji," zamumlala jsem do objetí. Opět jsem si připadala jako malá postavička v objetí krásného plyšového medvěda. Já nenávidím svoji výšku, ale vždy jsem si přála, abych byla nižší než můj kluk, ale to je skoro samozřejmost, protože jak už jsem zmiňovala... moje výška není zrovna největších číslech...

,,Nemáš zač, princezno," šeptl a já se od něj odtáhla a podívala si na něj s prekvapeným výrazem.

,,V rozhovorech jste říkali, že jste holku ani jeden neměli, tak odkud máš ty oslovení?" ptala jsem se s úsměvem. Bylo to pro mě opravdu překvapení, ale určitě příjemné překvapení.

,,Holku jsme neměli, ale to neznamená, že se o věci, ohledně tohoto, nezajímáme," řekl a chytl mě za ruku. Toho jsem využila a spadla s ním do postele. Bylo štěstí, že jsme nezalehli Lisu a Marcuse, ale jestli mám být upřímná, tak mi to bylo jedno.

Já ležela na zádech a Martinus vedle mě na boku. Já mu vlepila pusu na tvář a on se usmál.

,,Nevíš, kde mám mobil?" sáhla jsem do kapsy a tázavě nadzvedla obočí. Opět jsem se zeptala a dívala se mu do jeho krásných očí.

,,Možná jsem ti ho dal na stolek, ale včera jsem byl strašně unavený, takže si vůbec nepamatuju, co jsem dělal po tom, co jsem tě uložil do postýlky," řekl se smíchem a já se k němu přidala. Otočila jsem se k nočnímu stolku a opravdu tam byl mobil. Natáhla jsem pro něj ruku a hned se podívala na instagram. Byla tam nová fotka Marcuse a Martinuse. Když jsem ji uviděla, tak jsem si všimla, že jsem na fotce já a Lisa. Pohodlně jsem si spali v posteli a byl k tomu krátký, ale krásný popisek: