Moments |Marcus&Martinus| ✔

#12

O čtvrt roku později:

Amy view:

Bylo to strašné. Cítila jsem se hrozně slabě, a proto jsem se stala terčem šikany ve škole. Každou chvíli, kdy jsem si vzpomněla na jednu krásnou chvíli, kterou jsem s nimi zažila, tak jsem se málem sesypala k zemi. Lisa na tom byla psychycky též strašně, ale už v sobě nenašla ani kousek síly. Dá se říct, že jsme obě propadaly a ze všech předmětů.

Já už nebyla já. Změnila jsem se. Moje vlasy jsou momentálně dlouhé a zrzavé. Nosím čočky do šedé barvy, protože se pokouším, aby mě poznalo málo lidí. Nechtěla jsem být populární, nechtěla jsem, aby mě kdokoliv znal.

Momentálně jsem ze školy domů. Lisa se odpojila, protože bydlí na druhé straně města. Ta se taky celkem změnila. Má blonďaté vlasy podbarvené černou barvou a začala také nosit čočky, kvůli stejnému důvodu jako já.

,,Ahoj," zakřičela jsem přes barák. Až po chvíli jsem si uvědomila, že naši vlastně nejsou doma.

'Cink' ozval se zvonek a já se překvapeně otočila a šla otevřít. Otevřela jsem dveře a podívala se, kdo tam byl. Pošťák.

,,Dobrý den. Jste Amy Shellbová?" zeptal se pan pošťák.

,,Ano, to jsem já. Potřebujete něco?" ptala jsem se překvapeně.

,,Mám pro vás balík," ukázal na menší balík. Podívala jsem se na něj a přikývla. Podepsala jsem mu papír a on mi předal balík.

Zavřela jsem dveře a sedla si ke stolu i s balíkem. Naléhavě jsem ho otevírala. Byly tam dvě vstupenky na koncert, který bude na Slovensku a nějaký dopis. Neváhala jsem a vytáhla ho z krabice. Začala jsem číst.

Musím říct, že nebylo vůbec lehké zjistit tvoje bydliště. Spoustu práce, spoustu spěchu a spoustu všeho dalšího. Konečně jsem tě našel a můžu doufat, že si to právě ty, která čteš tento dopis. Tento dopis dej k přečtení i Lise. Ne, nejsem Marcus a ne, nejsem ani Martinus. Jsem jen ten, který velice lituje toho, co udělal a přál by si, aby bylo všechno zapomenuto. Oba se moc trápí, protože jste odešly, takže prosím přijděte na ten koncert, obě. Spravte jim náladu a chuť do života, protože oni si nezaslouží tolik trápení.

Děkuji

Překvapeně jsem položila dopis na stůl. Nečekala jsem, že to bude chtít osobně Kjell řešit, ale je to pěkné, dokázal by nás strpět jen proto, aby se jeho synové netrápili. Z kapsy jsem vytáhla mobil. Když jsem se na něj podívala a viděla pomalovaný obal, tak jsem si vzpomněla na mojí situaci ve třídě. Setřela jsem fixu a vytočila Lisu.

,,Amy, nemám čas, co je?" ptala se otráveně Lisa do telefonu

,,Tak si ho udělej, protože osobně Kjell mi napsal dopis," ani chvilku nebylo ticho

,,Cože?!" vykřikla asi po sekundě Lisa. Celý dopis jsem jí přečetla a ona stále nevěřila, stejně jako já. Mluvily jsme spolu asi hodinu a ten čas, který neměla, tak si udělala a nwm jak, ale udělala. Řekla jsem jí o dopisu i o lístcích.

Vypla jsem hovor a schovala mobil zpět do kapsy. Sedla jsem si na židli a vzala si do ruky lístky. Donutilo mě to, abych malinko přemýšlela. Bylo to necelých 24 hodin, které málem skočili tragicky a to jen kvůli mě a Lise. Právě kvůli tomuto psychyka klesla a jsme obě terčem šikany. Změna vzhledu i povahy se konala též a vůbec to situaci nevyřešilo.

,,Posranej život!" zanadávala jsem si a vložila hlavu do dlaní

💛💚💙💜

Čus. Ohlašuji konec pauzy. Podle toho, jak se projeví vaše aktivita, tak budou vycházet kapitoly ❤💦.

💛💚💙💜