Moments |Marcus&Martinus| ✔

#22

,,Nashledanou," zamávala jsem kameramanům a fotografům. Měli jsme dotočený klip a nafocené fotky. Bylo toho opravdu hodně. Každopádně jsem byla šťastná. Naštvanost ze mě rychle slezla. Fotografové byli moc milí a hodně mi zlepšili náladu. Vlastně... jsem ráda, že tady byli, protože kdyby ne, tak bych teď byla někde ožraná a válela bych se v popelnici. No... možná předáním.

,,Am, stůj," chytl mě za ruku Tinus a otočil směrem k němu. Mac a Lisa šli někam pryč a my dva jsme se s nimi šli rozloučit. Teď myslím s těmi fotografy.

,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho, když pustil moji ruku a koukal se mi do očí.

,,Jo, potřebuju," odsekl a koukl se na svoje prsty, které se mu nervózně klepaly. Že by měl z něčeho strach? Zrovna on?

,,Ona prostě přišla. Nevěděl jsem, že ji tak moc nenávidíš. Byla jen v našem baráku a ty si málem vybouchla naštvaností, takže se ti opravdu omlouvám," pronesl Tinus a konečky prstů mě pohladil po tváři a mně se pod jeho prsty vykouzlil úsměv na tváři.

Dostala jsem malinký nápad. Chytla jsem jeho ruku a otočila ho k sobě zády. Vyskočila jsem na něj a zakřičela: ,,Jedem!" on se zasmál a rozběhl se směrem ke dveřím do domu.

Vyběhl schody, pak šel do koupenly, do prázdné místnosti a všude možně. Potom mě shodil na postel a vedle mě spadl i on.

,,Půjdeme vybrat ty věci, lásko?" zeptal se udýchaně a přikývla a zvedla se na nohy. Vytáhla jsem ho k sobě a chytla jeho ruku. Vedla jsem ho dolů, nečekaně.

,,Maci! Liso!" zařval Tinus, když už jsme byli dole. No, mohlo nás napadnout, že bychom je mohli vyzvednout. Karma je karma a dostala nás.

,,Co zase?" ozval se otráveně Mac. Jo, byl dole, což mě překvapilo. Tím pádem nás karma nedostala a stali jsme se velice chytrým člověkem.

Došli jsme tedy ruku v ruce do kuchyně, kde jsme spatřili ty dva. Heh... náhodou spolu ani nedělali nějaké nevhodné věci, tím myslím... ehm... však vy víte.

,,Jdete s námi vybrat ty věci?" zeptali jsme se a oba si ve stejnou chvíli sedli na židle. Přisunula jsem k sobě můj notebook a upřímně jsem byla ráda, že ještě neumřel, jelikož nevydrží zrovna dlouho, ale... budeme to ignorovat.

,,Jo, jd-" Marcus nestihl doříct větu, jelikož nás přerušilo zvonění telefonu. Všichni jsme ztichli. Jakoby tady někdo někoho zabil. Takové z vlastní to bylo.

Asi tři sekundy vládlo to ticho a ozývalo se pouhé zvonění mobilu, ovšem po třech sekundách zaskřípala židle a Tinus se zvedl. Všichni jsme moc líní, tak se pro naše líné zadky rád nabídne.

Rozběhl se směrem ke schodům a rychlostí blesku je vyběhl. Btw. Taky tak nenávidíte schody? Pořád to vycházet... Hodil by se výtah.

,,Sakra Marcusi!" přiběhl dolů vyděšený Tinus a já na něj nechápavě hleděla. Začal si totiž obouvat boty.

Marcus ho vyjeveně pozoroval stejně jako já a Lisa. Kdo by taky ne? Myslela jsem, že když budu s postavou, kterou jsem si zamilovala kvůli písničkám, kvůli povaze, tak to bude super, ale zatím jen vím, že se v té postavě vůbec nevyznám.

,,Sakra!" zanadával najednou Mac a seskočil z linky taky. Též se hrnul k botníku, ale já a Lisa? Stále jsme nechápaly.

,,Můžete nám vysvětlit, o co jde, že tak spěcháte?" pronesla jsem s mírně naštvaným ušklebkem a pomale odsunula židli, ze které jsem následně vstala.

Židli jsem přisunula zpět ke stolu a pomale popošla k nim. Lisa se ke mně přidala.

,,Domluvili jsme si tady schůzku. Na natáčení. Taky jsme tady platili hotely pro spoustu lidí, kteří nám přijeli pomoct složit písničku, ale to je jedno. Všechno vám řekneme potom, ale teď musíme na tu schůzku," řekl svoji kratší vysvětlivku Mac. Byla jsem ráda, ale zároveň jsem měla strach. Co když jdou jinam? Třeba za Amandou?